Příběh bývalého pohraničníka v konfrontaci s archivy

Dne 24. března 2019 byl v médiích publikován příběh bývalého poručíka 15. brigády Pohraniční stráže Jaroslava Svitáka - Pohraničník Sviták převáděl lidi do Rakouska. Šel za to do vězení.
 

(Pozn.: Příběh byl po uveřejnění tohoto článku někdy po 13. květnu nahrazen novým pod názvem: Pohraničník Sviták tvrdí, že převedl několik lidi přes hranici. Historikové mu nevěří, napadají ho ze lží​. Odkaz na původní článek článek je zde.)

Jeho svědectví přináší několik zcela nových a zásadních informací. Nejzávažnější část příběhu se měla odehrát v létě 1978 u obce Rybník poblíž Horního Dvořiště: „V roce 1978 došlo na hranicích k vraždě. A svědectví o tom podává právě Jakub Sviták, který ten den sloužil jako operační důstojník. Celá událost měla počátek v dopoledních hodinách u obce Rybník.

Voják základní služby, důkladně prokádrovaný vojenskou kontrarozvědkou, nastoupil na službu takzvaného pátrače: „Pátrač chodil v civilu, nestříhal vlasy a neholil se, vypadal jako čundrák. Kontroloval vytyčený okruh kolem hranice. Díval se po podezřelých lidech a vyptával se pomocníků pohraniční stráže, jestli někoho podezřelého neviděli,“ vysvětluje Sviták.

Pátrač se dopoledne opaloval u obce Rybníky, když si všiml podezřelého Poláka: „Místo toho, aby ho vysílačkou ohlásil, šel se ho zeptat, kolik je hodin. Ten Polák vytáhl pistoli a dvakrát ho střelil do břicha a utíkal k hranici. Pátrač se doplazil k vysílačce a oznámil, co se stalo. Vyhlásili jsme pohraniční akci, vojáci obsadili předepsaná stanoviště a poplachová hlídka se s psovodem vydala po stopě. Polák mezitím přelezl dráty, ale my jsme vypustili SUPy,“ líčí Sviták.

Hlídka ke koridoru dojela včas, ale psy neodehnala. „Narušitel“ byl rozzuřenými zvířaty rozsápán. Vojáci se mstili: „Věděli, že jde o muže, který jim postřelil kamaráda,“ vypráví Sviták, kterého stejně jako ostatní vojáky následně vyšetřovala SNB. Vojáci, kteří psy neodehnali, tvrdili, že jim Sviták dal špatné klíče od branky do hraničního koridoru: „Nebyla to pravda, klíče jsem jim dal správné, to vím. Ale vzal jsem to na sebe. Řekl jsem, že jsem se spletl. Prošlo mi to zaražením služebního postupu na půl roku,“ říká Sviták.“

Obr. Jaromír Sviták na webu projektu – Příběhy 20. století. Zdroj: internet - ČRo, Post Bellum

Tato část svědectví vyvolala zájem expertů z mezinárodní organisace Platformy evropské paměti a svědomí, kteří se dlouhodobě zabývají obětmi železné opony v celoevropském meřítku. Základní otázky byly:
  • Kdo je ona nevinná oběť a co o novém příběhu usmrceného Poláka víme?
  • Vyšetřoval tento případ Úřad pro dokumentaci zločinů komunismu Policie ČR?
  • Je případ zaznamenán v doposud zveřejněných oficiálních statistikách a literatuře?
  • Je vůbec možné tvrdit, že je vysoce pravděpodobné, že mnohé vraždy a zabití na hranicích nemusely být vůbec vyšetřovány, hlášeny, mohly být různě kamuflovány,..? 

Podezřele působí i popis usmrcení jako důsledek použití tzv. SUPů. Je proto namístě se ptát, jestli se o nějakém reálném incidentu se SUPy nedovědel až po listopadu 1989 z publikovaných příběhů? [1]

Po podrobnější analýze dostupných archivních pramenů s dobrodružným tvrzením bývalého vojáka z povolání autoři zůstali ještě skeptičtější než na začátku pátrání. Samotná výpověď si v radě detailů protiřečí a důvěryhodnost svědectví se tím výrazně snižuje. Příběh zabitého Poláka nemá oporu v archivních dokumentech. Volně dohledatelná a dostupná fakta ukazují realitu z jiné perspektivy.

Přes integrovaný prohledávač ibadatelna.cz jsme dohledali v archivech personální spis vojáka z povolání u HS PS OSH FMV ČSSR (Hlavní správa Pohraniční stráže a Ochrany státních hranic federálního ministerstva vnitra ČSSR).

Spis por. Jaroslava Svitáka (OEČ:163977) je v Archivu bezpečnostních složek (ABS) uložen pod archivním číslem: 1319/55. Pokud to, co pan Sviták tvrdí, byla pravda, v jeho spisu by se měly dohledat některé nezpochybnitelné informace týkající se jím popisované události (např. zaražení služebního postupu na půl roku...). Por. Sviták před nástupem k 15. brigádě pohraniční stráže absolvoval Důstojnickou školu Pohraniční stráže v podřízenosti Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti (SNB) v Holešově (1974–1977), členem KSČ byl od 30. 10. 1975 a vyloučen byl dne 20. 2. 1981.

Další informace, ze kterých lze zjistit činnost pohraniční stráže, se zaznamenávaly v Denních hlášeních o událostech na státních hranicích v sestavě HS PS OSH. Veškeré incidenty na hranicích (i zpětně) byly zaznamenávány právě zde a dál vyšetřovány příslušnými orgány Pohraniční stráže a Státní bezpečnosti. Rovněž znalost organisace a směrnic je velikou výhodou při posuzovaní příběhu por. Svitáka.[2]Ten byl kádrovým rozkazem velitele brigády pohraniční stráže č. 25/1978 k 1. září 1978 jmenován zástupcem velitele roty – velitelem 1. střelecké čety 6. pohraniční roty Horní Dvořiště 15. brigády PS (PS útvar 5343) s velitelstvím v Českých Budějovicích. K 1. listopadu 1979 byl rozkazem stanoven zástupcem velitele 1. pohraniční roty Horní Dvořiště a od 1. února 1980 působil na služebně nižší pozici jako velitel čety 8. roty PS (viz dále). V této pozici setrval až do konce svého působení ve služebním poměru vojáka z povolání v roce 1981.

Rekonstrukce „vraždy“

Z denních situačních hlášení pohraniční stráže za rok 1978 a dalších archivních materiálů (vyšetřovacích spisů Odboru vyšetřování StB KS SNB České Budějovice) se v roce 1978 u zmiňované obce Rybník odehrál jiný příběh. V archivních dokumentech se nenachází žádné informace o mimořádné události končící úmrtím polského občana v katastru obce Rybník u Horního Dvořiště. Podobný incident se odehrál i o rok později, ale rovněž bez tragických následků. Oba případy přinášíme v následujícím textu.

Kdyby se smrtelný incident ve skutečnosti odehrál (dle tvrzení por. Svitáka byl incident vyšetřován), nemohl by se utajit, ale byl by určitě zaznamenán (i zpětně) v denních situačních hlášeních, existoval by příslušný vyšetřovací svazek, a zasahující hlídka by byla pravděpodobně vyznamenána.​

Dne 19.8.1978 v 16.00 hod. došlo u 7. rPS Dolní Dvořiště okr. Český Krumlov mimo HP (hraničním pásmu – pozn. aut.) v osadě Rybník naproti HM 3/28 k zadržení pro nedovolené vniknutí z PLR do ČSSR a pro pokus o ilegální přechod státní hranice z ČSSR do Rakouska: NOWAK Joachym, ..., okr. Jelení Gora, nar. Polská, st. přísl. PLR, učeň malíř a natěrač, svobodný, bez politické příslušnosti.

Zadržení bylo provedeno PCHH (poplachovou hlídkou – pozn. aut.) vyslané z jednotky na základě upozornění PPS (pomocníka pohraniční stráže) z osady Suchdol při výkonu služby v rámci bezpečnostního opatření. Zadržení bylo provedeno s použitím sl. psa k vypracování na dostih stopy dlouhé 1,5km. Zadržený ilegálně překročil SH z PLR do ČSSR v prostoru Zlaté Hory dne 15. 8. 1978. Odtud odejel autobusem do Olomouce, dále pak vlakem přes Brno do Českých Budějovic. Dne 19.8.1978 v 06.00 hod. zahájil postup k SH a byl zadržen jak je uvedeno vpředu PCHH voj. Szurman Vladislav se sl. psem Brix a voj. Seman Miroslav. Prostor pro přechod si vybral dle mapy. Je bez osobních dokladů. K pokusu o přechod se doznal a jako důvod uvádí hledání zaměstnání. Byl předán KS SNB České Budějovice.[3]

Polák byl později ztotožněn jako osmnáctiletý Alfred Wilczek. Své osobní doklady při střetu s hlídkou odhodil a vydával se za Joachyma Nowaka. Žádné zásadní skutečnosti nepřináší ani jeho vyšetřovací spis V-4152 odboru vyšetřování StB Krajské správy SNB České Budějovice z ABS. Alfred Wilczek byl dne 29. 8. 1978 vyhoštěn zpátky do Polska přes hraniční přechod Běloves.

Druhý případ, který je v mnoha ohledech podobný se zmiňovaným incidentem, se ovšem neodehrál v r. 1978, ale o rok později. Dne 8.6.1979 v 11.15 hod., v úseku 2.rPS Dolní Dvořiště, okr. Český Krumlov, mimo HP (hraniční pásmo-pozn. aut.), na směru HM III/28 byl zadržen pro přípravu na přechod SH (státní hranice) z ČSSR do Rakouska: Wechman Marek Andrzej, nar. (…), okr. Jelenia Gora, dělník, v současné době vojín základní služby polské lidové armády, příslušník VÚ 2421 Wroclaw, stát. přísl. PLR.

Zadržení provedla jednočlenná hlídka pátrač. Při zadržení podnikl Wechman proti pátrači útok úderem pěstí do obličeje. K odvrácení útoku použil pátrač voj. Jordán jako mírnějšího prostředku pistoli, kterou udeřil Wechmana do pravého ramene. Wechman se zalekl a dále v útoku nepokračoval. K zranění při zadržení nedošlo. Narušitel zběhl od svého útvaru dne 3.5.1979. Do ČSSR vnikl ilegálně dne 6.6.1979 v 04.00 hod. Na směru Turov (PLR) – Frýdlant (ČSSR). K přípravě na přechod SH do Rakouska se doznal a jako důvod uvedl obavy před trestem ze zběhnutí a snahu o větší výdělky v Rakousku. Byl předán KS SNB České Budějovice.

Odbor vyšetřování StB Krajské správy SNB České Budějovice před vyhoštěním polského občana vyšetřoval a jeho svazek se dnes nachází v ABS pod archivním číslem V-4172 ČB.

Rovněž dotazováním se u bývalých zaměstnanců Úřadu pro dokumentaci komunistických zločinů Policie ČR, úřad nikdy v minulosti nedohledal a nevyšetřoval údajný smrtelný incident.

V personálním spisu por. Svitáka o tomto incidentu, který měl vést k zaražení jeho dalšího služebního postupu na půl roku, se nedovíme vůbec nic (sic!). Byly to nakonec zcela jiné reálné případy, které vedly k jeho propuštění v r. 1981.

Obr.: Čl. 202 - Služební předpis OSH-I-2 (Pohraniční rota) vydán RMV ČSSR č.50/1974 

Konfrontací osobního svědectví, analýzou archivních dokumentů a nalezením dvou skutečných případů, které nejvíc vyprávění připomínají a odehrály se v úseku služby por. Svitáka, se spíš potvrzuje, že celý příběh o zabitém Polákovi je smyšlený. V roce 1978 se sice ještě odehrál další - třetí - incident s polským občanem, který byl zadržen pomocí psů a který utrpěl jenom lehčí zranění, ovšem tento incident se odehrál u jiné pohraniční jednotky.

Také další svědectví por. Svitáka o údajné pomoci čtyřem východním Němcům dopravním prostředkem se z perspektivy výše uvedeného nejeví jako uvěřitelné. Služební předpisy PS totiž určovaly i jakým způsobem lze nakládat s dopravními prostředky u mimoslužebních cest, atp.

I tvrzení, že „několikrát nespustil poplach, když jako dozorčí zaznamenal signál z čáry nebo posílal SUPy a hlídky na opačnou stranu“ lze brát spíše úsměvně. Pohyblivé hlídky totiž hlásily každé narušení ženijně technického zabezpečení - protrženou signální stěnu, resp. stopy v zoraném kontrolním pásu před a za stěnou. Záznam o úspěšném proryvu (útěku) se evidoval a vyšetřoval.

Obr. Čl. 55 - Služební předpis OSH-I-2 (Pohraniční rota) vydán RMV ČSSR č.50/1974 

Proč by profesionální voják s celkovým čistým měsíčním příjmem 3446,- Kčs v r. 1980 s řadou služebních výhod riskoval kariéru kvůli údajné pomoci uprchlíkům? Byl skutečně odsouzen za činnost, kterou uvádí, anebo jeho služba u PS bylo jedno velké zklamání a omyl? Nebo celé svědectví sleduje úplně jiný cíl?

V únoru 1979 si por. Sviták požádal o přemístění k VŠ SNB v Holešově. Žádosti nebylo vyhověno. „Práci velitele 1. čety, kterou nyní vykonávám mě plně neuspokojuje a nenašel jsem k ní hlubší vztah“, uvedl.

Obr. Záznam z pohovoru z dubna 1979, kde se o incidentech nedovíme nic. Zdroj: personální spis J. Svitáka, ABS

Jeho nadřízený mjr. Antonín Novotný ve vyjádření a doporučení kladně vyřídit jeho žádost uvedl: „Přestože nastalo v druhém pololetí roku 1978 k určitému zlepšení v plnění úkolů stále přetrvávají u něj nedostatky v IVP s podřízenými, povinnosti a úkoly plní náladově, projevuje se nepřesnost, nedůslednost a nedostatky v kontrolní činnosti. Má stále snahu stavět osobní zájmy před zájmy společenské. Je nutná stála kontrola a připomínání mu úkolů..“. Velitel 1. praporu PS mjr. František Hromada žádost nedoporučil: „Na základě toho, že nevykazuje ve své celkové činnosti trvale dobré výsledky nedoporučuji jeho žádost o přemístění k VŠ SNB Holešov.“

Z přehledu odměn a trestů por. Svitáka se dovídáme, že byl kázeňský trestán velitelem brigády dne 30. 8. 1979 a obdržel 5 dnů domácího vězení nepodmíněně, když v době zastupování vel. roty nezabezpečoval pevné velení, neměl přehled o prováděných pracech ČSSS (Československé státní statky – pozn. aut.) na vnější straně ŽTZ.

Obr. - S největší pravděpodobností šlo o trest za incident ze dne 22. 8. 1979, kde se shoduje místo služby i práce zemědělců.

Přísnou důtku obdržel i dne 11. 12. 1979 za malou řídící a organizátorskou práci.

29. srpen - osudový den kariéry por. Svitáka

Kariéra poručíka Svitáka u pohraničníků končí 2. prosince 1980, kdy ho vojenský obvodový soud poslal na šest měsíců nepodmíněně  do vězení za porušení povinností dozorčího služby. Po odpykání trestu byl propuštěn ze služebního poměru dne 16. června 1981. Vyloučen z KSČ byl v únoru.

Abychom správně interpretovali některé jevy, je dobré konfrontovat svědectví por. Svitáka z dokumenty z jeho personálního spisu, především služebním hodnocením. Z přehledu trestů a odměn víme, že byl před posledním incidentem celkem 9krát pochválen a jenom 2krát kázeňský trestán.

Dne 29. srpna 1980 obdržel por. Sviták pochvalu od velitele 8. roty mjr. Jána Faktora (denní rozkaz VR č. 242/80) za měsíční výsledky. Obdobně byl tímto velitelem roty pochválen i ve dnech 21. srpna 1980, 2. srpna 1980 a 10. července 1980 za výkon služby a za plnění povinností.[4]K této rotě jak již bylo zmiňováno byl převelen od 1. února 1980 a to po incidentu z ledna 1980, kdy jeden vojín zákadní služby zběhl do „kapitalistické ciziny“. Sám por. Sviták pro Post Bellum uvedl: „Po dvou letech byl přeložen z Horního Dvořiště k menší rotě u Českých Velenic. „Tam jsem se také neosvědčil, chytání lidí mi nešlo a nadřízení už se mnou ztratili trpělivost,“ říká.“

Toho samého dne (29. srpna 1980) byl por. Sviták rovněž obeznámen s novým komplexním hodnocením své osoby. To bylo uzavřeno 21. srpna 1980 a signováno velitelem 15. brigády PS plk. Miloslavem Kvíderou. 

Komplexní hodnocení pro vojáka z povolání představovalo klíčový dokument pro další kariérní postup. Již předcházející hodnocení z listopadu 1978 se vyznačovalo prvními kritickými výroky od velitele 2. praporu PS mjr. Františka Hromady: “U jmenovaného za celé období kdy je u 6.rPS zařazen se projevovala řada problémů v plnění funkčních povinností ZVR-VČ a to především nízká odpovědnost v plnění funk. povinností, nízká náročnost v zabezpečování všech úkolů ale i snahy využívat pracovní doby v souladu se zák. práce. Po provedených opatření na úseku výchovném se v posledním období projevuje větší zájem a odpovědnost v práci, i když některé problémy v jeho činnosti nadále trvají.“

Služební hodnocení, se kterým se seznámil por. Sviták v inkriminovaný den 29. srpna 1980, vyznělo v jeho neprospěch téměř celé. Nadřízený velitel mjr. Ant. Novotný napsal: ...Problematiku jednotky ovládá, úkoly plynoucí ze samostatného velení roty pro nižší odpovědnost a dříve jmenované nedostatky nezvládl. Nesplnil ani nařízení ke službě nových pohraničníků a tím vytvořil podmínky pro zběhnutí vojína Jeništy dne 6.1.1980 do Rakouska (zvýrazněno aut.)Neplní a neprojevuje zájem o plnění harmonogramu na přípravu na VR (velitele roty). Nejednou prohlásil, že ho služba na hranicích nebaví, že chce dělat nějakou technickou funkci anebo učit na VŠ SNB anebo že raději odejde do zálohy. Plnění úkolů je tedy odrazem těchto názorů a poměrů (…) V jednání je přímý, kritický, méně sebekritický, někdy neuvážený a výbušný (…) K zadávaným úkolům se staví většinou zodpovědně, mnohdy má snahu stavět osobní zájmy před společenské (služební) jeví se to mnohdy jako určité hodinaření a pohodlnictví.” a dále uvádí “je nevyhovující pro výkon zastávané funkce a je způsobilý zastávat jinou, méně odpovědnou funkci velitele 2. nebo 3. čety, po odstranění nedostatků a změny postojů ke sl. v PS jej jako abs. VŠ znovu využít jako zástupce velitele roty.“

Obr. - I útěk voj. Jeništy z 1. roty PS Horní Dvořiště dokumenty pohraniční stráže zaznamenaly. V ten samý den a čas se odehrál jiný tragický incident v blízkosti Dolního Dvořiště ovšem u jednotky československé lidové armády.

Zástupce velitele 1. praporu mjr. Jan Štědrý dále konstatuje: “Se zhodnocením provedeným velitelem (bývalým) 1.rPS souhlasím. U hodnoceného nedošlo od posledního komplexního hodnocení k odstranění nedostatků a zkvalitnění práce, ale naopak se toto prohloubilo, hlavně v době nepřítomnosti velitele roty, kdy měl plnit i jeho povinnosti. Neprojevil ani dostatečnou odpovědnost za stav OSH a zpracování plánů OSH ponechal na poddůstojníkovi základní služby a porušoval tak OSH-I-2. Se závěrem hodnocení a snížení funkce souhlasím, hodnocený se musí prvořadě vyrovnat se svým vztahem ke službě v PS, mít ji jako povolání a ne zaměstnání.”

S hodnocením a s návrhem na snížení funkce por. Sviták nesouhlasil. Z posudků se dozvídáme, že služba u PS mu ukrajovala od volnočasových aktivit a jeho nedbalost vedla ke zběhnutí voj. Jeništy do Rakouska za co byl dne 1. února 1980 převelen z funkce zástupce velitele 1. pohr. roty Horní Dvořiště na nižší pozici jako velitel čety 8. pohraniční roty Fišerovy Chalupy. 

Poručík Sviták podal dne 10. září 1980 vůči služebnímu hodnocení oficiální stížnost k veliteli brigády PS. Další stížnost proti služebně politické charakteristice, kterou na něj po incidentu 29. - 30. srpna vypracoval dne 9. září 1980 velitel roty mjr. Ján Faktor, podal dne 20. října 1980. V ní uvedl “... mjr. Faktor uvádí, že jsem dával příliš najevo nezájem o službu na státní hranici. Toto tvrzení se nezakládá na pravdě, i když jsem si podal žádost o přeložení k VÚ mimo rámec FMV, nikdy jsem tímto neargumentoval a nehledal z toho titulu nějaké výhody. Snažil jsem se plnit úkoly tak, aby k moji práci nebyly výhrady”.

Útěk dvou studentů do Rakouska v době služby por. Svitáka jako operačního důstojníka dne 29. – 30. srpna 1980 měl nakonec svou dohru u vojenského obvodového soudu v Českých Budějovicích, který mu sčítal veškeré jeho dosavadní prohřešky. Sám por. Sviták k incidentu uvedl: „Chlapci měli dost času pozorovat, jak to na hranici chodí a vymysleli plán. Jeli vlakem do stanice Vyšné. Pak šli pěšky po kolejích do Českých Velenic. Na kolejišti je tolik různých pachů od mazadel, výkalů cestujících z vlaků, že psi nemají šanci zachytit stopu. Došli k drátům, kde měli schovaný žebřík, přelezli, klackem zahladili stopy na pískovaném pásu a utekli do Gmündu. Jenomže se porvali s rakouskými policisty. Rakousko jim pak odmítlo dát politický azyl a vrátilo je Československu. Případ vyšetřovali a ukázalo se, že učňů si tenkrát všimla pomocnice pohraniční stráže z železniční stanice ve Vyšném. Ohlásila, že tam z vlaku vystoupili dva divní chlapci. Měl jsem službu a poslal jsem tam hlídku. Vojáci tam našli jen dva místní ožralce. Dál jsem to neřešil,...“

Obr. V denním situačním hlášení ze dne 3. září 1980 je událost zpětně zaznamenána.

V rozsudku ze dne 2. prosince 1980 předseda senátu vojenského obvodového soudu pplk.. JUDr. Milan Jančík uvedl: „Obžalovaný ... je zařazen na jedné z velitelských funkcí. Původně konal službu u jednotek prvního sledu, ale pro závažné nedostatky musel být odvolán a zařazen na funkci s minimální odpovědností. Na předposlední působiště byl přemístěn poté, co se dvakrát za sebou spolupodílel na zaviněném proryvu státní hranice. I přes tuto negativní zkušenost byl na dny 29. a 30. 8. 1980 určen do služby dozorčího důstojníka roty. Organizoval tedy strážní službu na státní hranici, hlídkám vydával bojový úkol, zodpovídal ve svěřeném úseku za neprodyšnost státní hranice. Z rozkazu velitele jednotky zacvičoval do funkce DDR des. Z. sl. Karla Kovalovského, věděl však, že jde pouze o zácvik, že tedy jmenovaný poddůstojník nebyl ještě pro samotný výkon funkce schválen. Kolem 20.00 hodin obžalovaný místnost DDR opustil a sám o své vůli rozhodl, že jej bude zastupovat des. Kovalovský. Nařídil mu pouze, aby jej „průběžně informoval o situaci“ a proto mu sdělil, kde se bude zdržovat, aby mu tam mohl zatelefonovat.

Po 22.00 hod. telefonovala k jednotce pomocnice PS E. Emrová, pracovnice ČSD ve Vyšném. Sdělila des. Kovalskému, který zprávu převzal jako DDR, že na tamní železniční zastávce vystoupili dva mladíci, které nezná. Des. Kovalský, který si počínal jakoby byl nadán kompetencí DDR, vyslal k prověření informace poplachovou hlídku, por. Sviták však dodatečně jeho rozhodnutí schválil, včetně špatně formulovaného rozkazu. Později po návratu hlídky, se obžalovaný nezodpovědně spokojil se zprostředkovanou informací od des. Kovalského, že v případě zmíněných mladíků šlo zřejmě o místní občany. Učinil tak dokonce i přesto, že asi ve 22.30 hod. byl telefonicky vyrozuměn dozorčím důstojníkem sousední jednotky, že vlaková hlídka PS rovněž kontrolovala dva neznámé mladíky, jejichž totožnost zjistila, žádala však o prověření údajného cíle jejich cesty ve Vyšném. Obžalovaný obě informace navzájem nekontroloval a spokojil se , byť to je logicky neudržitelné, s absurdním závěrem des. Kovalského a členů poplachové hlídky, že E. Emrová z nepochopitelných důvodů informovala jednotku PS o pohybu dvou místních a známých mladíků. Nezralost des. Kovalského a škodlivé přenesení kompetence DDR na něj se projevila i v následujících okamžicích, kdy E. Emrová si telefonicky ověřovala výsledek pátrání poplachové hlídky... 

P. Dančovi a K. Jánskému se proto podařilo nerušeně projít úsekem jednotky, vnikli i do hraničního pásma v ranních hodinách následujícího dne překročili v úseku sousední jednotky nedovoleně státní hranici...

Obžalovaný se k trestné činnosti doznal částečně. Připustil, že se nedovoleně nechal zastupovat des.Kovalským, že tedy plně odpovídá i za jeho pochybení, tvrdí však, že toto jeho zavinění zůstalo bez následku, protože narušitelé překročili státní hranici v úseku sousední jednotky. Důsledek tedy spatřuje pouze v nekvalifikovaném vyhodnocení získaných informací, z čehož činí závěr, že jeho zavinění má pouze nedbalostní formu.“

Obr. V posledním komplexním hodnocení z února 1981, zmiňuje velitel 2. praporu dvě mimořádné události, které por. Sviták spoluzavinil.

Příběh poručíka Svitáka je jiný, než ho prezentuje on sám. Práce na hranici mu moc nevoněla, i když vystudoval vysokou školu právě tohoto směru. Čtyři lidi do Rakouska pravděpodobně nepřevedl, odpykal si trest za opakované zanedbání povinností vojáka z povolání, kdy se mu stal osudným útěk a návrat dvou mladíků z Vimperka. Po odsouzení kromě slušného platu, ztratil mnoho dalších služebních výhod. Po konfrontaci jeho vyprávění s archivy je důvěryhodnost celého příběhu a osoby vyprávěče velice nízká. Na druhé straně před námi stojí osoba, která individuálně selhala, nevyrovnala se s vlastní minulostí, a které dále nelze věřit.

Snad by se v budoucnu dalo zabránit generování dalších smyšlených příběhů či "alternativních faktů" důslednou prací s archivními prameny. Projekt Příběhy 20. století je společným projektem tří institucí, přičemž jedna z nich – Ústav pro studium totalitních režimů – by měl být odborným garantem a zastavit šíření nových dezinformací. 

Úvahu, že je celý příběh smyšlený, zveřejňují na internetu[5]i bývalí příslušníci pohraniční stráže sloužící v daném místě.

Žádný smrtelný incident s přestřelkou se v místech, kde sloužil por. Sviták neodehrál. Dezerce vojína pohraniční stráže v době jeho služby není ve vyprávění zmiňována. Incident ze dne 29. – 30. srpna 1980, který se mu stal osudným, se odehrál v den, kdy byl rovněž konfrontován se služebním hodnocením (!). Byla tato situace vyvrcholením jeho vzteku? Nebyl pravděpodobnější důvod jeho dlouhodobé frustrace a zklamání nedostatek času na své vlastní koníčky a hobby, jak uvádí archivy? Možná by mu incident „prošel“ nebýt situace, že dvojice učňů z Vimperka byla po pár dnech z Rakouska vyhoštěna zpátky a byly StB vyšetřováni.[6]A už vůbec nešlo o žádné „klasické“ uprchlíky, kteří utíkali z politických či ekonomických důvodů. Minimálně jeden z nich – Karel Jánský[7]se zapsal v pozdějších letech do místní galerky města Vimperk jako recidivista s přezdívkou Citrón a sehrál klíčovou roli v případě plánované likvidace novinářky Sabiny Slonkové.[8]Ale to je již zcela jiný příběh.

Autoři: Peter Rendek, Ľubomír Morbacher

 


[1]   V období tzv. normalizace, tedy ještě v druhé polovině 80. let československá pohraniční stráž používala na více úsecích, často na úsecích s úzkým operačním prostorem, na zastavení uprchlíků takové drastické metody jako použití tzv. SUPů - samostatně útočících psů "na volno". Na vnější straně drátěných zátarasů (mezi DZ a státní hranicí) byly budovány kotce, které ovládal psovod na dálku lankem z vnitřní strany drátěné zátarasy, resp. automatické kotce pro svorku, které byly otevírány současně se signálem o překonávání oplocení i dálkově z roty PS. Takto od štěňat cvičená dvoučlenná svorka psích sourozenců na samostatný útok, byla velmi nebezpečná a její chování nebylo ovladatelné jako při použití jednoho služebního psa. Nezřídka tyto svorky, u kterých byla rozvíjena agresivita, poranili i samotné pohraničníky. Proběhnutí samostatně útočících svorek na území cizího státu bylo možné, protože svorka z pochopitelných důvodů "neovládala" průběh státní hranice. Použití SUPů je v případě čs. železné opony již navždy spojené s tragickým případem 18-letého uprchlíka Hartmuta Tautz z bývalé NDR, který se odehrál v roce 1986 na okraji Bratislavy. Hartmut Tautz, nar. 1968, byl při pokusu o emigraci v prostoru 11. bratislavské brigády Pohraniční stráže dne 8. 8. 1986 napaden svorkou samostatně útočících psů asi 22 metrů od hranice s Rakouskem. Na následky těchto zranění zemřel dne 9. 8. 1986 ve vojenské nemocnici v Bratislavě. Viz. Archiv Ústavu paměti národa, f. KS SNB Bratislava, a. č. V-18860.

[2]   Tyto dokumenty jsou přístupné v Archivu bezpečnostních složek. Některé vybrané dokumenty týkající se organizace pohraniční stráže v Československu jsou dostupné na: http://old.abscr.cz/cs/seznam-utvar-pohranicni-straze, resp. https://ibadatelna.cz/cs/idokumenty/psanebo v elektronickém archivu ABS ebadatelna.cz.

[3]  Viz Archiv bezpečnostních složek, f. HS PS OSH, Denní situační hlášení č. 231 ze dne 20. srpna 1978

[4]   Viz Archiv bezpečnostních složek, f. Personální spisy, personální spis Jaroslav Sviták, a.č. 1319/55, 

[6]   Na oba mladíky StB zavedla vyšetřovací svazek V-4422 ČB

[7]  Jméno Jánský si nechal změnit na Rziepel někdy v r. 2002.