Odpověď hl. města na podnět týkající se navrácení sochy Radostný den na podstavec před budovu Kongresového centra v Praze.
Byl krásný a radostný den v totalitním státě, 2. dubna 1981. Generální tajemník ÚV KSČ Gustáv Husák otvíral Palác kultury, ve kterém se čtyři dny nato konal XVI. sjezd KSČ. Před novou budovou stála na vysokém granitovém pylonu pětimetrová socha národního umělce Jana Hány (1927–1994) Radostný den. Typické dílo ve stylu normalizačního socialistického realismu...
Projekt, ve kterém sledujeme stopy a historii komunistických dezinformací v Československu a v zahraničí, by nebyl kompletní, kdybychom nepřiblížili někoho z okruhu aktérů, kteří se octli přímo uprostřed dění a aktivně se podíleli na tvorbě psychologických operacích komunistického ministerstva vnitra.
Jedním z projevů nastupující normalizace na přelomu šedesátých a sedmdesátých let bylo znovuzavedení tuhé cenzury. Vznikl Federální úřad pro tisk a informace, který schvaloval veškeré knihy a časopisy vydávané v Československu, včetně rozhlasových a televizních pořadů. Z edičních plánů zmizely stovky titulů, přestaly vycházet časopisy a ty které vycházely, měnily obsazení redakcí. Komunistickou stranu opustilo půl milionu členů. Mezi mnoha tisíci lidmi, kteří odešli do exilu se nacházely desítky novinářů redaktorů a spisovatelů.
Po třech desetiletích od pádu komunistického režimu je možno sledovat u nás podobný proces politické odvety, jejíž součástí je i tvrzení, že příčinou úpadku české společnosti je emancipace po roce 1989. Tento protiútočný argument je vyslovován někdy explicitně, ale většinou se implicitně skrývá za maskou historické neutralizace, společenské bezkontextovosti a depolitizace, která v české společnosti posiluje ztrátu historické paměti.
Svojí analýzou jsme si kladli za úkol blíže zkoumat, zda ABS splňuje svůj přední úkol daný zákonem, zpřístupňování a zveřejňování dokumentů a archiválií z provenience bezpečnostních složek působících na území České republiky v období nedemokratického až totalitního státního zřízení od třicátých do osmdesátých let 20. století, které byly svěřeny do jeho péče. Náš zvláštní zájem se týkal oblasti digitalizace a elektronické podoby zpřístupňování historických pramenů, to zejména v rámci webové platformy umožňující dálkový přístup...
Bez nadsázky úplně ztroskotala druhá deklarovaná priorita současného ředitele ÚSTR na úseku jim řízeného ABS – zvyšování kvality existujících pomůcek a jejich převod do elektronické podoby, což by mělo výrazně zlepšit a zrychlit vyhledávání. Jen o stranu dál ve své koncepci z počátku roku 2014 ostatně hovořil také o „urychlení popisu digitalizovaných archiválií” a o “zlepšení vyhledávání v digitalizovaných archiváliích a urychlení tvorby elektronických archivních pomůcek”...
Kdyby se pokračovalo s dosavadním průměrným tempem, tak by digitalizace nebyla dokončena ani za sto let. Protože, jak to výstižně vyjádřila jedna z archivářek badatelny ABS za mé nedávné návštěvy: „Je toho hodně!“. Rozumným cílem ani nemůže být, aby se digitalizovalo úplně vše. Náklady a užitečnost mají se pečlivě srovnávat. O to důležitější je pak ale postupovat podle promyšleného systému, aby se priority určovaly podle maximálně objektivních měřítek...
Proč ABS přes již dávno dané modernější technické možnosti stále operuje na bázi CD a DVD, nemohu si racionálně vysvětlit. Jediný možný důvod, který mě napadá, je omezená myšlenková pohyblivost, tedy chybějící smysl pro jednoznačně smysluplné inovace. Manažer však, který udržuje zastaralé, dražší a uživatelské nekomfortní systémy, ačkoliv je upozorňován na jednoznačně výhodnější alternativy, je manažerem špatným...
Dokumenty polské a československé opozice 1977–1989. Elektronickou publikaci vydal Instytut Pawła Włodkowice ve spolupráci s Centrem pro dokumentaci totalitních režimů. Její editoři, historici Petr Blažek, Łukasz Kamiński a Grzegorz Majewski, zařadili do edice celkem 105 dokumentů ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, jejichž původcem byli opoziční aktivisté z Polska a Československa.
