Svojí analýzou jsme si kladli za úkol blíže zkoumat, zda ABS splňuje svůj přední úkol daný zákonem, zpřístupňování a zveřejňování dokumentů a archiválií z provenience bezpečnostních složek působících na území České republiky v období nedemokratického až totalitního státního zřízení od třicátých do osmdesátých let 20. století, které byly svěřeny do jeho péče. Náš zvláštní zájem se týkal oblasti digitalizace a elektronické podoby zpřístupňování historických pramenů, to zejména v rámci webové platformy umožňující dálkový přístup...

Bez nadsázky úplně ztroskotala druhá deklarovaná priorita současného ředitele ÚSTR na úseku jim řízeného ABS – zvyšování kvality existujících pomůcek a jejich převod do elektronické podoby, což by mělo výrazně zlepšit a zrychlit vyhledávání. Jen o stranu dál ve své koncepci z počátku roku 2014 ostatně hovořil také o „urychlení popisu digitalizovaných archiválií” a o “zlepšení vyhledávání v digitalizovaných archiváliích a urychlení tvorby elektronických archivních pomůcek”...

Kdyby se pokračovalo s dosavadním průměrným tempem, tak by digitalizace nebyla dokončena ani za sto let. Protože, jak to výstižně vyjádřila jedna z archivářek badatelny ABS za mé nedávné návštěvy: „Je toho hodně!“. Rozumným cílem ani nemůže být, aby se digitalizovalo úplně vše. Náklady a užitečnost mají se pečlivě srovnávat. O to důležitější je pak ale postupovat podle promyšleného systému, aby se priority určovaly podle maximálně objektivních měřítek...

Proč ABS přes již dávno dané modernější technické možnosti stále operuje na bázi CD a DVD, nemohu si racionálně vysvětlit. Jediný možný důvod, který mě napadá, je omezená myšlenková pohyblivost, tedy chybějící smysl pro jednoznačně smysluplné inovace. Manažer však, který udržuje zastaralé, dražší a uživatelské nekomfortní systémy, ačkoliv je upozorňován na jednoznačně výhodnější alternativy, je manažerem špatným...

Dokumenty polské a československé opozice 1977–1989. Elektronickou publikaci vydal Instytut Pawła Włodkowice ve spolupráci s Centrem pro dokumentaci totalitních režimů. Její editoři, historici Petr Blažek, Łukasz Kamiński a Grzegorz Majewski, zařadili do edice celkem 105 dokumentů ze sedmdesátých a osmdesátých let 20. století, jejichž původcem byli opoziční aktivisté z Polska a Československa.

Přinášíme první část analýzy Adriana Portmanna k problematice digitalizace Archivu bezpečnostních složek. "Drtivá většina archiválií, které v ABS a ÚSTR byly od jejich založení před dvanácti lety za nasazení obrovských částí státního rozpočtu již digitalizovány, není na rozhraní eBadatelna přístupná „široké veřejnosti“..."

I přes opakované dotisky jsou dosud vydané svazky edice "Vysídlení Němců a proměna českého pohraničí 1945–1951" (VNPČP) již delší dobu buď

Neschopnost rozlišovat nejrůznější formy antikomunismu, od tradičně české masarykovské, čapkovské, přes západní aronovskou, popperovskou, politicky západní a polistopadovou, včetně antikomunismu politických vězňů z 50. let nebo československého undergroundu, je charakteristickým intelektuálním deficitem současné umělecké levice redukující duchovní ideje, existenciální postoje i politický vzdor jen na uslintaný stimulacionismus...

Univerzální význam Akademie výtvarných umění v Praze spočívá mimo jiné i v tom, že je součástí historie nejen ve smyslu specifického druhu dovedností, ale i vědění. Jelikož před rokem 1989 bylo po několik desetiletí toto vědění deformováno stranickou marxistickou ideologií, předpokládalo by se, že i na základě historické zkušenosti a paměti bude tato akademická instituce udržovat kritický vztah k vědění a nebude legitimizovat diskursy, jejichž cílem není snaha o poznání, ale spíše prosazování ideologie...

Když na základě podnětu právníka a aktivisty Ondřeje Dostála vydal v dubnu 2020 Městský soud v Praze rozhodnutí, kterým zrušil nezákonné vládní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání, poukázal tím nikoliv na právní amatérismus nebo kutilství vlády Andreje Babiše, ale nepřímo na jedno neblahé polistopadové dědictví státu a politických elit, podle kterého je moc nad právem. Nízká právní kultura je dědictvím celé jedné supralegalistické totalitární epochy. Tato kultura byla po roce 1989 složitým způsobem transformována do zvláštní politicko-historické kontinuity.