Neschopnost rozlišovat nejrůznější formy antikomunismu, od tradičně české masarykovské, čapkovské, přes západní aronovskou, popperovskou, politicky západní a polistopadovou, včetně antikomunismu politických vězňů z 50. let nebo československého undergroundu, je charakteristickým intelektuálním deficitem současné umělecké levice redukující duchovní ideje, existenciální postoje i politický vzdor jen na uslintaný stimulacionismus...

Univerzální význam Akademie výtvarných umění v Praze spočívá mimo jiné i v tom, že je součástí historie nejen ve smyslu specifického druhu dovedností, ale i vědění. Jelikož před rokem 1989 bylo po několik desetiletí toto vědění deformováno stranickou marxistickou ideologií, předpokládalo by se, že i na základě historické zkušenosti a paměti bude tato akademická instituce udržovat kritický vztah k vědění a nebude legitimizovat diskursy, jejichž cílem není snaha o poznání, ale spíše prosazování ideologie...

Když na základě podnětu právníka a aktivisty Ondřeje Dostála vydal v dubnu 2020 Městský soud v Praze rozhodnutí, kterým zrušil nezákonné vládní omezení základních práv, zejména svobody pohybu a svobody podnikání, poukázal tím nikoliv na právní amatérismus nebo kutilství vlády Andreje Babiše, ale nepřímo na jedno neblahé polistopadové dědictví státu a politických elit, podle kterého je moc nad právem. Nízká právní kultura je dědictvím celé jedné supralegalistické totalitární epochy. Tato kultura byla po roce 1989 složitým způsobem transformována do zvláštní politicko-historické kontinuity.

Zatímco zjevně nečernobílou životní každodennost nacistického Německa až na neonacisty a poslední nostalgické pamětníky nikdo nepokládá za důkaz neoprávněnosti pokládat nacistickou diktaturu za případ totalitarismu, u komunistické diktatury je tomu podle západních neomarxistických a českých revizionostickch historiků, právě tak jako u komunistů přesně naopak...

30 let od zrušení StB. Na kolik schopné byly poslední generace estébáků? A jak se propouštěli do civilu?

Redakce exilového časopisu Svědectví v Paříži byla po celou dobu své existence cílem desítek aktivních opatření československé rozvědky. Jedno z největších a také nejnebezpečnějších se odehrálo na začátku osmdesátých let.

Mezi poslední dochované dokumenty o spolupráci československé rozvědky (I. S‑SNB) a Hlavní správy rozvědky Výboru státní bezpečnosti (VSB) Svazu sovětských socialistických republik (I.

V poslední době se USA potýkají s otázkou ruských dezinformací. Ve snaze pochopit metody a cíle těchto zpravodajských operací se řada novinářů ohlíží za historií sovětských dezinformací během Studené války. Sovětská KGB (Výbor pro státní bezpečnost) v ní hrála hlavní roli. Dezinformační kampaně byly součástí jejích skrytých psychologických válečných aktivit a „aktivních opatření“.

Jak lépe porozumět fenoménu dezinformací, fake news, alternativních webů, resp. konspiračních teorií? Online projekt Československo v (dez)informační válce 1948-1989, přináší unikátní pohled na tuto problematiku z perspektivy dosud neznámých psychologických a dezinformačních operací, které realizovaly nedemokratické režimy prostřednictvím svých tajných služeb v době Studené války.

Kádrový pořádek byl důležitým nástrojem zabezpečování vedoucí úlohy strany. Umožňoval ÚV KSČ aktivně působit na výběr a rozmísťování kádrů do rozhodujících funkcí ve straníckých a hospodářských orgánech, společenských organizacích a ostatních institucích...