Podvrhy, dezinformace a vlivové operace SSSR v dokumentech USA

V dalším dílu seriálu o dezinformacích představujeme americký dokument Ministerstva zahraničních věcí USA z října 1981 adresován jedincům, skupinám a zahraničním vládám týkající se sovětských aktivit v oblasti podvrhů, dezinformací, politických vlivových operací.Dokument podrobněji popisuje vybrané operace SSSR proti USA z přelomu sedmdesátých a osmdesátých let 20. století. Dokument částečně identifikuje osoby (novináře, politiky) jako „nástroje“ vlivových akcí, a poukazuje na význam a využitelnost dobových médií (rozhlas, tisk) a předních organizací v slobodném a rozvojovém světě pro zahraniční politiku SSSR. Lze předpokládat, že zdrojem pro tento dokument mohli být informace od agentů v zájmovém prostoru, resp. uvnitř východoevropských a sovětských zpravodajských služeb a rovněž od zpravodajských důstojníků, kteří defektovali k Američanům. Některé operace, které dokument uvádí měli svůj dopad i na veřejnost ve východním bloku. Pro ilustraci u vybraných operací uvádíme v rámečku jejich odraz v dobovém komunistickém tisku.

Dnešní ruské dezinformační a vlivové operace v kyberprostoru, jako jeden z významných nástrojů hybridních válek, lze vnímat jako novou formu starých metod a zpravodajských operací z dob studené války. Ruská reprezentace navazuje v tradici na sovětskou minulost, opírá se o služby svých věrných (SVR, GRU, TASS, Sputnik, RT a dalších) a vzdaluje se od vyspělého demokratického světa.


Zvláštní zpráva č. 88

Sovětská “aktivní opatření”
Podvrhy, dezinformace, politické operace​
 

Říjen 1981
____________
Ministerstvo zahraničních věcí
Kancelář veřejných záležitostí
Washington, D.C.

Následující dokument byl připraven Ministerstvem zahraničních věcí jako odpověď na četné dotazy o informace od jednotlivců, privátních skupin a zahraničních vlád.

Koncem roku 1979, agenti Sovětského svazu rozšířili falešnou informaci, že Spojené státy stojí za obsazením Velké mešity v Mekce.​

V roce 1980 byl ve Francii odsouzen novinář za to, že od r. 1959 pracoval jako sovětský vlivový agent.​

Sovětska státní tisková agentura TASS v srpnu 1981 uveřejnila, že Spojené státy stály za smrtí panamského lídra Omara Torrijose.​

Tohle jsou tři příklady sovětských “aktivních opatření”, které usilují o diskreditaci a oslabení USA a dalších národů. Sověti použivají výraz “aktivní opatření” (aktivnyye meropriyatiya) na operace, které mají v úmyslu ovlivňovat politiku jiných národů a které se odlišují od (klasické) špionáže a kontrašpionáže. Sovětská “aktivní opatření” zahrnují:​

  • tištěné anebo dezinformace šířené ústně
  • snahy o ovládnutí médií v cizích zemích
  • využívaní komunistických stran a předních organizací
  • ilegální radiové vysílání
  • vydírání, osobní a ekonomické a
  • politické vlivové operace​

Nic z toho nesmí být zaměňováno za otevřenou, akceptovanou veřejnou diplomacii, ve které se široce angažují prakticky všechny národy. Veřejná diplomacie zahrnuje poskytování tiskových zpráv a dalších informací pro novináře, veřejnoprávní vysílání, a široký výběr oficiálních, akademických a kulturních výměnných programů. Naopak, sovětská aktivní opatření jsou často prováděna v utajení, někdy porušují zákony cizích zemí a často zahrnují hrozby, vydírání, úplatky a vykořisťování jednotlivců a skupin.

Tato aktivní opatření ne vždy dosáhnou svého cíle, který si Moskva stanovila. V některých případech operace selhaly z důvodu nechopnosti operativců nebo proto, že cíle - jedinci či vlády zareagovali velice efektivně. Sovětská aktivní opatření mají ovšem určitý úspěch a zústavají hlavním, i když málo pochopeným elementem zahraniční politiky SSSR.

Způsoby, které Moskva využívá zahrnují kontrolu tisku v zahraničí, přímé a částečné padělání dokumentů, používání dohadů, pomluv, pozměněných faktů a lží, využívání předních mezinárodních a místních organizací, utajeného rozhlasového vysílání, vytěžování jedinců ze státní, akademické, politické, ekonomické a mediální sféry jako spolupracovníků k ovlivňování politiky státu.

Obzvlášť specifické příklady aktivních opatření SSSR představují kampaně proti taktickým jaderním zbraním v Evropě (TNF), kampaně proti “neutronové” bombě, aktivity na podporu levicových sil v El Salvadoru, kampaň SSSR proti americko-egyptským vztahům a procesu z Camp Davidu.

Aktivní opatření jsou těsně propojena s legálními aktivitami a sovětskou zahraniční politikou. Rozhodnutí ohledně aktivních opatření prováděných v zahraničí jsou schvalována na nejvyšší úrovni SSSR - v politbyru Ústředního výbor Komunistické strany SSSR - jako obdobně všechny ostatní důležitá rozhodnutí ohledně sovětské zahraniční politiky.

Tato činnost je plánovaná a realizovaná velkým a spletitým aparátem ve kterém hlavní roli hraje KGB a mezinárodní odbor Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu (ÚV KSSS). Do těchto aktivit je rovněž široce zapojen Mezinárodní informační odbor ÚV KSSS. Současné operace v zahraničí provádí oficiální a kvazi-oficiální reprezentanti SSSR, včetně vědců, studentů, novinářů u kterých oficiální spojení se sovětskou stranou není vždy patrné. Vysoce centralizovaná struktura sovětského státu a všudypřítomná státní kontrola a řízení všech činností ve společnosti, dává sovětským lídrům impozantní volné pole při využívaní strany, vlády a občanů při organizovaní aktivních opatření.

Otevřená společnost průmyslových demokracií a mnohých rozvojových států a rovněž volný přístup k médiím častokrát poskytuje Sovětům volný prostor pro jejich aktivní opatření. Mnoho západních a rozvojových zemí ignoruje anebo bagatelizuje sovětská aktivní opatření až do doby, kdy sovětské chyby vedou k široké publicitě v médiích o vyhoštěných diplomatech, novinářích anebo dalších osobách zapojených do těchto aktivit. Sověti jsou znalci a umí své strategie a politiky realizovat tak, aby se jevily kompatibilní, paralelní, resp. v souladu se zájmy mírových, enviromentálních a dalších aktivních skupin na Západě a v rozvojových zemích.

Naproti tomu Sovětský svaz odmítá přístup ke svým sdělovacím prostředkům pro ty cizince, kteří by mohli kritizovat sovětskou společnost nebo zahraniční politiku SSSR.

Zatímco primárním cílem zústavají Spojené státy americké, Moskva také navyšuje zdroje na aktivní opatření proti vládám dalších průmyslových a rozvojových zemí. Moskva usiluje o rozvrácení vztahů mezi státy navzájem, diskreditaci oponentů SSSR a podkopává zahraniční lídry, instituce a hodnoty. Jejich taktika se přizpůsobuje změnám v mezinárodní situacích, ale pokračuje a v některých případech zvyšuje své aktivity v obdobích sníženého napětí.

Techniky aktivních opatření

Taktika a důraz u aktivních opatření Sověti mění tak, aby vyhovovaly stávající situaci. Například obracet se s marxisticko-leninskou ideologii na zahraniční skupiny se v určitých oblastech jeví spíš jako překážka k dosažení jejich cílů. Proto se dnes již tato oblast nezdůrazňuje i když se od ní zcela neupustilo. Ve stejném čase se objevují některá náboženská témata - především tvrzení, že muslimské náboženství má příznivé podmínky v SSSR - u kterých se předpokládá větší význam v procesu přátelení Moskvy s islamskými státy v Africe a na Blízkém Východě.

Podobně tak, jak jsou pro provádění aktivních opatření v zahraničí pořád důležité přední mezinárodní skupiny, kde mají Sověti převahu, Moskva k podoře svých cílů rozšiřuje ve větší míře svou pomocnou základnu rovněž o menší skupiny a organisace s dílčími zájmy.

Sovětská aktivní opatření zahrnují mix důmyslných a tvrdých technik. Mezi stručný výčet typů těchto aktivit patří.

Snahy o manipulaci tisku v zahraničí.
Sovětskí agenti pravidelně zařazují do zahraničných médií falešné informace mající prvky tiskového materiálu. V jedné rozvojové zemi použili více než dvě desítky místních žurnalistů, aby publikovali články příznivé vůči SSSR. Sověti rovněž využili indický týdeník Blitz k publikování podvrhů, falešných obvinění o amerických občanech, že jsou od CIA nebo pro ní pracují, a rozšiřují Sovětmi inspirované dokumenty. V další zemi Sověti pomocí místních žurnalistů měli značnou kontrolu nad obsahem dvou hlavních deníků.

Podvrhy

Sovětské falešné dokumenty - kompletně vyfabrikované nebo upravené verze skutečných dokumentů - jsou produkovány a šířeny, aby uváděly v omyl zahraniční vlády, média a veřejné mínění. Sovětské dokumenty z poslední doby jsou lepší a objevují se mnohem častěji než v minulosti. Mezi takové dokumenty vyprodukované a šířené jejich agenty patří předstírané americké armádní manuály a vyfabrikované vojenské plány, které mají za cíl vytvářet napětí mezi USA a dalšími zeměmi. V některých případech jako vzor stylu a formy podvrhů Sověti používají skutečné dokumenty, které jim (KGB) předal americký seržant Robert Lee Johnson (ten byl nakonec zatčen a obviněn ze špionáže pro Sověty).

Dezinformace

Sověti používají fámy, dohady, pomluvy, zkreslené skutečnosti k diskreditaci zahraničních vlád a představitelů. Koncem roku 1979 rozšířili jejich agenti falešnou fámu, že USA stáli za obsazením Velké mešity Mekce. V jiném případě sovětští oficiální představitelé “varovali” západoevropské země, že CIA zvýšila v zemích aktivitu a že plánuje státní převrat. Někdy se tyto dezinformační kampaně objeví v zahraničních médiích po tom co je Sověti navedou. To pak u některých překroucených zpráv a stanovisek, které se v sovětských mediích často objevují, umožňuje Moskvě citovat tyto zahraniční zdroje. Posledním do oči bijícím příkladem je obvinění Spojených států amerických státní tiskovou agenturou TASS v srpnu 1981, že údajně za úmrtím panamského generála Omara Torrijose stály USA.

Pozn. Zahraniční redakce komunistického deníku Rudé Právo uveřejnila dne 5. srpna 1981 článek pod titulkem Panamská reakce se raduje, zcela v intencích sovětského TASS-u.
(Odkaz na článek - zde.)

 

Kontrola předních mezinárodních a místních organizací

Přes Sekci mezinárodních organizací u Mezinárodního odboru ÚV KSSS Moskva kontroluje přední pro-sovětské mezinárodní organizace. Přední organizace jsou mnohem efektivnější než otevřeně pro-sovětské skupiny, protože k sobě umí přitáhnout členy ze širšího politického spektra. Mezi důležité organizace patří Světová rada míru,Světová odborová federace, Světová federace demokratické mládeže, Mezinárodní demokratická federace žen. Ke kontaktům s lidmi, kteří by se zjevně pro-sovětskými a komunistickými organizacemi nespolupracovali, využívají agenti Moskvy v mnoha zemích sovětské “přátelství” a kulturní kruhy.. Úkolem předních, “přátelských” a kulturních skupin je podpora sovětských cílů a aktivně čelit politikám a jejich představitelům , , které neslouží zájmům SSSR. Jako dodatek je potřebné uvést i organizace známé z jejich náklonnosti k Sovětům. SSSR někdy pomáhá zakládat a financovat ad hoc skupiny s těsnými vazbami na SSSR, které můžou přitáhnout pozornost lidí ze širšího politického spektra.​

Tajné rozhlasové vysílání

Sovětský svaz provozuje dvě tajné rozhlasové stanice: Národní hlas Iránu a Rádio Ba Yi, které pravidelně vysílají ze SSSR do Iránu a Číny. Moskva nikdy veřejně nepřiznala, že tyto stanice sponzoruje. Samotné stanice se označují za reprezentantky autentických místních progresivních sil. Vysílání obou stanic ilustruje používaní “aktivních opatření” k podpoře cílů sovětské zahraniční politiky. Například rádio Národní hlas Iránu v letech 1979-1980 soustavně vyzýval, aby američtí diplomatičtí zajatci nebyli propuštěni, zatímco oficiální stanovisko SSSR podporovalo požadavek rukojmích na diplomatickou imunitu.​

Ekonomické manipulace

U “aktivních opatření” Sověti často používají různé zastřené ekonomické manévry. Například, sovětský velvyslanec v jedné západoevropské zemi varoval místního podnikatele, že jeho obchod se Sovětským svazem utrpí škody, když bude nadále pokračovat v plánu poskytovat technickou podporu Číně. V další průmyslové zemi agenti Moskvy chtěli pomocí zvýšení ceny zlata přispět k nárustu obav o stabilitu dolaru u místního obyvatelstva. To chtěli realizovat přes řízený tok pravdivých a falešných informací směrem k místním podnikatelům a vládním představitelům. Akce ovšem selhala, neboť sovětští představitelé, kteří ji měli provést plně nerozuměli finančním aspektům celé operace.​

Politické vlivové operace

Politické vlivovéoperace jsou nejdůležitější ale zároveň nejméně pochopené aktivity sovětských “aktivních opatření”. Aby se zaručila aktivní spolupráce s Moskvou, převláda snaha u těchto operací využívat v cílových zemích kontakty s představiteli politického, ekonomického a mediálního dění. Na oplátku za spolupráci Moskva těmto jedincům plní pobídky dle jejich specifických resp. citlivých požadavků. V roce 1980 byl francouzský novinář Pierre Charles Pathe obviněn, že pracoval od r. 1959 jako vlivový agent SSSR. Jeho články - nenápadně propagovaly linii SSSR v širokém spektru mezinárodních záležitostí - byly publikovány v širokém počtu důležitých novin a časopisů. Někdy pod pseudonymem Charles Morand. Novinář rovněž vydával soukromý Newsletter, který se pravidelně rozesílal do redakcí novin, poslancům a mnoha zahraničním ambasádám. Sověti využívali novináře mnoho let se snahou ovlivnit prominentní předplatitelé jeho newsletteru a využít jeho širokou bázi osobních kontaktů.

V jiných případech se v zahraniční Sověti snaží kontaktovat a navázat úzký vztah s politiky a hledají způsob jak je využít pro svá “aktivní opatření”. Rovněž se využívají ambice jednotlivých představitelů hostitelské země. Sovětský kontakt vystupuje jako přímá soukromá linka na sovětské vedení a k podpoře své důležitosti a kredibility ve vlastní vládě může být představitel hostující země pozván na setkání s vysokými představiteli SSSR. Sověti pak dotyčného využijí a nabídnou mu mix pravdivých, zkreslených a falešných informací. To vše s jediným cílem, aby sloužilo cílům SSSR v hostitelské zemi.

Využívání vědců a novinářů

Sovětští vědci jsou v zahraničí bráni a akceptováni jako legitimní protějšky ne-Sovětských kolegů, jsou rovněž pravidelně využíváni pro “aktivní opatření”. Na rozdíl od svých kolegů ze svodobného světa musí hrát dvě role - tou první je jejich legitimní akademická činnost a druhou politická na pokyn Kremlu. Sovětští vědci jsou povinni poslouchat instrukce od orgánů, které plánují a kontrolují aktivity v oblasti “aktivních opatření”. Obdobně i sovětští novináři jsou často zapojeni v těchto operacích navíc jako představitelé sovětských tiskových agentur. Jeden příslušník KGB používal své krytí novináře k šíření podvrhů a k publikování propagandistických článků s cílem ovlivňovat média hostitelské země.​

Případové studie

Sovětská kampaň v Evropě proti modernizaci taktických jaderných zbraní

Dobrým příkladem použití “aktivních opatření” je sovětská kampaň v Evropě proti modernizaci jaderných zbraní NATO (TNF- tactical nuclear forces). Po dlouhém a bezprecedentním hromadění sovětských vojenských sil v Evropě, včetně rozmístění nových jaderních střel SS-20 namířených na západní Evropu, ministři NATO v prosinci 1979 rozhodli, že modernizují vlastní schopnosti taktických jaderných sil.
Sověti okamžitě zahájili vytrvalou intenzivní kampaň s cílem vyvolat odezvu a postavit veřejné mínění vůči rozhodnutí NATO. (Samozřejmě ne za vším, co stojí proti modernizaci jaderných zbraní je třeba hledat SSSR a jeho “aktivní patření”).

V této kampani sovětští diplomaté v evropských zemích použili mnoho způsobů nátlaku na hostitelské země. V jedné evropské zemi se sovětský velvyslanec soukromně setkal s ministrem obchodu dané země, aby s ním prodiskutoval dodávky a cenu sovětské ropy pro danou zemi. V průběhu diskuse dal velvyslanec ministrovi kopii Brežněvova berlínského projevu o jaderných zbraních. Navrhl mu, že pokud se hostitelská země postaví proti modernizaci jaderných zbraní, pak se ministerstvo zahraničí SSSR může u ministerstva zahraničního obchodu pro ně vyjednat mnohem příznivější cenu ropy.

Moskva podpořila četné důležité skupiny, aby se prostřednictvím dobře medializovaných konferencí a veřejných demonstrací postavili proti rozhodnutí o modernizaci jaderných zbraní. Aby se báze anti-TNF kampaně rozšířila, tyto skupiny lobovaly u ne-komunistických účastníků, včetně skupin proti jaderným zbraním, u pacifistů, enviromentalistů a dalších. V některých případech tyto aktivity skupin řídili místní komunistické strany. Sověti předvídatelně směrovali největší zdroje do aktivit v členských zemích NATO, kde je opozice vůči modernizaci jaderných sil největší.

V Nizozemí například místní komunistická strana zřídila vlastní skupinu - Holandští křesťané pro socializmus. V listopadu 1980 holandský “Smíšený výbor - Stop neutrónové bombě - Stop závodům v jaderném zbrojení,”, který má vazby na nizozemskou komunistickou stranu, sponzorval mezinárodní fórum proti jadernému zbrojení v Amsterdamu. Fórum mělo úspěch a dokázalo přitáhnout pozornost a podporu z mnohých stran, které pak nizozemská komunistická strana využívá ve své kampani na zabránění finálního rozhodnutí o schválení modernizace jaderných zbraní parlamentem.​

Kampaň proti neutrónové bombě (zbraním se zvýšenou radiací).

Sověti během roku 1977 a začátkem roku 1978 provedli jedno ze svých největších, nejdražších a nejlépe zorganizovaných aktivních opatření - kampaň proti neutrónové bombě (zde znovu připomínáme, že ne všechny aktivity proti americkému rozhodnutí výroby neutrónové bomby jsou inspirovány činností SSSR.)

Tato kampaň měla dva cíle. Prvním bylo zastavit zavedení těchto zbraní v NATO a druhým cílem byla snaha rozdělit země NATO, podpořit kritiku vůči USA a odklonit pozornost Západu od navyšování vojenských kapacit Sovětského svazu jako hrozby pro západní Evropu a svět.

První fáze proběhla v létě 1977. Sovětský svaz zahájil intenzivní a bleskovou propagandu proti neutrónové bombě a USA. Součástí operace byl bezpočet demonstrací a protestů různých “mírových výborů” a dalších skupin.​

Do protiamerické kampaně se současně zapojili i další země komunistického bloku. V Československu od 27. července do poloviny srpna 1977 přinesl komunistický tisk Rudé Právo na titulce články proti USA, neutronové bombě, výzev pracovních kolektívů, atp.

Druhá fáze začala v lednu 1978. Sovětská propaganda využila dopis Leonida Brežněva představitelům vlád západních zemí, ve kterém varoval že výroba a rozmísťovaní neutronových zbraní představuje vážnou hrozbu v procesu snižování napětí (détente). Následovala palba obdobných dopisů od představitelů Nejvyššího Sovětu západním poslancům. Paralelně s tím představitelé sovětských odborových svazů odeslali dopisy jejich západním protějškům.​

Začátkem roku 1978 přišla i třetí fáze - organizování plánovaných konferencí pod taktovkou Moskvy pod rozličnými názvy a krytím. Kampaň byla zaměřená na zvýšení tlaku před zvláštním zasedáním Valného shromáždění OSN pro odzbrojení, které se uskutečnilo v květnu a červnu r. 1978. Mítinky a konference se konaly v únoru a březnu a byly organizovány buď Světovou radou míru anebo společně s podporou uznávaných mezinárodních nezávislých skupin.​

V Rudém Právu na titulce vyšel 1. února 1978  článek pod názvem Zastavi horečné zbrojení. Další články pak vycházeli dne 3.2.1978, 6.2.1978, 8.2.1978, 11.2.1978, 13.2.1978, resp. 27.2.1978.

Kampaň Moskvy uspěla v (oblasti) zkomplikování plánů spojenecké obrany a soustředěním kritiky na Spojené státy. Vysoký představitel maďarské komunistické strany napsal, že “politická kampaň proti neutrónové bombě patří mezi nejúspěšnější a nejvýznamnější od dob druhé světové války.” Kampaň rokem 1978 neskončila a stala se součástí (dlouhodobého) úsilí. S americkým rozhodnutím pokračovat v plánované výrobě netrónové zbraně, SSSR zahájil novou palbu propagandy a “aktivních opatření”.​

Aktivní opatření proti El Salvadoru

Pro doplnění neskrývané veřejné podpory levicových povstalců v El Salvadoru, se Sověti účastní globálních aktivních opatření s cílem naklonit si veřejné mínění. Tyto aktivity zahrnují širokou škálu standardních technik, včetně padělání dokumentů, dezinformací, pokusy o manipulaci tisku a využívání čelních organizací. Zjevným dvojím cílem je nárůst podpory pro povstalce a zároveň diskreditace amerického úsilí v podpoře vlády v El Salvadoru.

V roce 1980 salvadorská levice na jednání v Havaně zformovala povstaleckou Jednotnou revoluční správu (DRU), centrální vojensko-politickou plánovací organizaci. V té samé době byla s podporou SSSR a Kuby založena Salvadorská revolučně-demokratická fronta (FDR), jako organizace reprezentující levicové povstalce v zahraničí. Obě organizace úzce spolupracují s Kubánci a Sověty, ale tuto spolupráci skrývají. FDR rovněž podporuje zakládání salvadorských výborů solidarity v západní Evropě, latinské Americe, Kanadě, Austrálii a na Novém Zélandu. Tyto výbory šířily propagandu a organizovaly mítinky a demonstrace na podporu povstalců. V západní Evropě, Latiské Americe , Austrálii a na Novém Zélandě tak tyto výbory ve spolupráci s místními komunistickými stranami a levicovými skupinami zorganizovaly od poloviny ledna do poloviny března 1981 kolem 70 demonstrací a protestních akcí.

DRU i FDR pečlivě utajují Sovětskou a kubánskou “ruku” při plánování a podpoře svých aktivit a sami sebe prezentují jako plně nezávislé a původní salvadorské hnutí. Tyto organizace zaznamenaly dílčí úspěchy při působení na veřejné mínění v latinskoamerických zemích i v západní Evropě. Úsilí povstalců o získání legitimity bylo na jejich pokyn podepřené intenzivní diplomatickou aktivitou.

Například v únoru 1981 na setkání Hnutí nezúčastněných zemí v indickém New Dilí, 30ti členná kubánská delegace s pomocí 6ti členné delegace SSSR přinutila účastníky přijmout a odsoudit politiku Spojených státu amerických v El Salvadoru. Na jiné úrovni sovětká média publikovala množství zkreslených článků s cílem erodovat podporu pro politiku USA. Tak například článek z 30. prosince 1980 v Pravdě falešně uvedl, že se američtí vojenští poradci v El Salvadoru účastnili trestných akcí vůči civilistům s použitím napalmu a herbicidů. Další nestoudný článek z 1. ledna 1981 v týdeníku Literaturnaya Gazeta falešně uvedl, že USA připravovaly implementaci plánu na “eleminaci” tisíců Salvadořanů.​

Kampaň proti americko-egyptským vztahům a dohodám z Camp David

Na středním východě se Moskva angažovala v aktivních opatřeních s cílem oslabit americko-egyptské vztahy, podkopat mírový proces z Camp David a obecně zvyšovat napětí. Zvláštní vlastností aktivních opatření na Středním Východě je falšování

  • Údajná řeč člena americké administrativy, která inzultovala Egypťany a vyzývala k “úplné změně vlády a systému v Egyptě.” Tento podvrh, který se objevil v roce 1976 byl prvním ze série falešných dokumentů produkovaných SSSR s cílem zkomplikovat vtahy mezi USA a Egyptem.

  • Falešný dokument, údajně připravený ministerem zahraničních věcí, resp. jedním z jeho blízkých spolupracovníků pro prezidenta, ve kterém byl použit slovník inzultující a útočící na prezidenta Sadata a další Egypťany. Rovněž na další arabské lídry, včetně saúdskoarabského krále Khalida. Tento padělek byl anonymně doručen egyptské ambasádě v Římě v dubnu 1977.

  • Falešný report CIA, který kritizuje islámské skupiny jako překážku USA cílům na Středním Východě s taktickými návrhy jak tyto skupiny potlačit, rozdělit a eliminovat. Toto falzum se objevilo v lednu 1979 ve vydání káhirského magazínu Al-Dawa.

  • Falešný dopis amerického velvyslance v Egyptě Hermana F. Eiltse, který uváděl, že prezident Sadat není připraven sloužit zájmům Spojených států, “musíme ho odmítnout a bez váhání se ho zbavit.” Toto falzum se objevilo 1. října 1979 ve vydání sýrských novin Al-Ba`th.

Závěr

Sovětský svaz pokračuje v rozsáhlém využívání “aktivních opatření” s cílem dosažení svých zahraničněpolitických cílů, resp. zabránění dosažení zahraničněpolitických cílů jiných zemí a narušuje autoritu vlád mnoha národů.

Na základě historických zkušeností je důvodné předpokládat, že sovětské vedení bude nadále mohutně investovat finanční a lidský kapitál do vlezlých a ničivých operací po celém světě.

Zatímco jejich aktivní opatření lze odhalit, jak se to častokrát v minulosti povedlo, Sověti se stávají mnohem sofistikovanějšími, obzvlášť v případě produkce falešných dokumentů a politicko-vlivových operací.

Pokud jim cíle “aktivních opatření” nebudou efektivně čelit, tyto aktivity budou nadále znepříjemňovat život jak průmyslovým, tak i rozvojovým zemím.​

——-​

Vydáno: US Department of State, Bureau of Public Affairs, Office of Public Communication - Editorial Division, Washington, D.C., October 1981

Přeložil: Peter Rendek


1  Dokument je dostupný na webu elektronické badatelny CIA: https://www.cia.gov/library/readingroom/document/cia-rdp84b00274r0001000...