Falešná politická závět Conrada Adenauera publikovaná agentem StB v Le Canard enchaîné v r. 1963

Ve všech zemích, kde vládla komunistická diktatura, hrála v životě společnosti významnou roli politická policie. Její počty mnohonásobně převyšovaly velikost policejních sborů v demokratických zemích. Úkolem tajné policie je kontrolovat a potlačovat jakékoli projevy nesouhlasu s režimem. Především na konci čtyřicátých a počátkem padesátých let používala Státní bezpečnost proti svým obyvatelům teroristické metody. 

Po únorovém převratu se část společnosti postavila nově přicházející totalitě na odpor. Režim reagoval terorem a zastrašováním skutečných i domnělých nepřátel. Byly vykonstruovány a rozhlasem přenášeny politické procesy a vynášeny drakonické tresty. Před soudem stanuli nejen politici z nekomunistických stran, ale i kněží, sedláci, skauti a nakonec i nejvyšší představitelé Komunistické strany, kteří celý zločinný proces zahájili. 

Státní bezpečnost infiltrovala mnoho odbojových organizací a některé dokonce sama vytvořila. V Závěrečné zprávě MV o výsledku činnosti komise min. vnitra, přešetřující nezákonné metody práce na úseku vojenské zpravodajské služby v letech 1949–1954 je uvedeno: „ Provokace (…) byly prováděny různými formami a s vynalézavou rafinovaností. Jednou z oblíbených forem provokace bylo zasílání protistátních letáků na adresu důstojníků. Ti, kteří takto zaslané letáky neohlásili orgánu OBZ, byli jako nespolehliví propuštěni z armády nebo zatčeni.“[1]

Po upevnění moci komunistické strany se provokace a diskreditační kampaně zaměřily hlavně proti západním zemím. Ministr vnitra Rudolf Barák začal budovat silnou zahraniční rozvědku, do které povolal mnoho příslušníků z kontrarozvědných útvarů, kteří měli s provokacemi rozsáhlé zkušenosti. V padesátých letech provedla rozvědka desítky únosů „zájmových osob“ z Rakouska a Spolkové republiky Německo.[2] Státní bezpečnost spáchala i několik atentátů, asi nejznámější je operace Kamfverband[3] nebo otrávení Bély Lapusnyika dimethylsulfátem.[4] Podobné násilné akce vždy vyvolaly odvetu západních kontrarozvědek a rozsáhlé vyšetřování. Zavraždění defektora Jana Kondeka 20. září 1966 v Paříži vedlo dokonce k uvěznění residenta Československé vojenské rozvědky ve Francii.[5]

Aktivní opatření Závěť

Vzhledem k měnící se politické situaci v Evropě i stále lepší práci zahraničních kontrarozvědek se Státní bezpečnost postupně méně častěji uchylovala k násilným akcím, které vyvolávaly mezinárodní pozornost a stavěly veřejné mínění západních zemí proti Sovětskému svazu a jeho satelitům. Rozvědka postupně přecházela k Aktivním a vlivovým opatřením, která měla oslabit pozici západních zemí, jejich spojenecké a přátelské svazky, případně diskreditovat významné západní politiky a to způsobem, který by nebyl přímo spojitelný s akcemi komunistických zemí. Jednou z takových operací bylo i Aktivní opatření s krycím názvem Závěť.

V prosinci 1957 byl zaregistrován osobní svazek 41582 s krycím jménem Pipa. Příslušník 3. odboru 1. správy por. Vladimír Hocek „Háček“ žádá o založení svazku na Jeana Raula Clementina: „s jmenovaným je pracováno jako s agentem a podává zajímavé zprávy“[6] na základě tohoto vágního zdůvodnění byl francouzský novinář zaregistrován jako agent komunistické rozvědky. K prvnímu kontaktů rozvědčíků s ním došlo již v roce 1954, když pracoval v časopisu Liberatión. V době založení svazku již publikoval v Le Canard enchaîné pod pseudonymem Jean Manan. Pocházel z významné rodiny generála a po vystudování katolického gymnázia studoval historii na Sorbonně, studia nedokončil a vojenskou službu vykonával ve štábu francouzské armády v Indočíně. Zde měl pracovat i pro americkou Associated Press, která jej po tříměsíčním školení navrhovala k vyslání jako dopisovatele do Prahy. Vzhledem k požadavku plnění úkolů i pro CIA tuto nabídku odmítl a do Prahy byl vyslán William Nathan Oatis.

V memorandu vypracovaném kpt. Milanem Šebíkem „Melkou“ je nově získaný spolupracovník „(…) pokrokový intelektuál. Charakterově se Pipa jeví jako velmi složitý člověk. Je dosti nestálý, často mění své rozhodnutí. Je značně ctižádostivý a egoistický. I když okruh jeho známých je značně rozsáhlý, Pipa nemá skutečné přátele. Má rád ženy, často je střídá.“[7] V další části memoranda konstatuje Pipův řídící důstojník, že udržuje styky asi s pěti ženami. Z toho vyplývají vysoké finanční nároky a Pipova stálá touha po penězích. Nalezení podobné slabosti je důležité pro každou zpravodajskou službu. Může vyhlédnutému agentovi nabídnout „pomoc“ v řešení jeho obtíží, velice často finančního rázu a následně jej předanými částkami vydírat. Přesně o to se pokusila i v případě agenta Pipy. Uspěla pouze částečně. Agent nebyl ochoten předávat utajované informace a většina jeho zpráv měla „novinový charakter“. Řídící důstojník si několikrát stěžuje, že informaci, kterou od agenta obdržel, si druhý den přečetl v jeho novinovém článku. I přes několik pokusů o získání dokumentů, které by agenta kompromitovaly, se nakonec rozvědka spokojila se zveřejňováním desinformačních článků, které byl agent ochoten umístit v časopisu v němž pracoval. 

Obr. Francouzský novinář Jean Raoul Clementin​, agent Pipa (reg.č. svazku: 41582, I. S-SNB). Polská rozvědka na něj registrovala svazek agenta s krycím jménem Jeannes (r.č. 5110). Foto: Sophie Bassouls


Obr. Memorandum z agenturního svazku Pipa. Zdroj: ABS

 

První zmínka o aktivním opatření (AO) v souvislosti s odstoupením Konrada Adenauera z funkce kancléře Německa se objevuje v poště určené pro residenturu v Paříži 27.6.1963: „Jiný odbor připravuje AO v souvislosti s odstoupením Adenauera na prohloubení rozporů především v NSR. Podkladem má být existence „závěti“ Adenauera, která má být jasně profrancouzská. Počátkem AO by byla publikace vhodného článku ve Francii. Domníváme se, že by o tom mohl napsat Pipa v Canard Enchainé. Soudruzi, kteří AO připravují, soudí, že by bylo třeba, aby Pipa před tím podnikl cestu do NSR, aby měl zdroj informací legalizován. AO ještě schváleno není. Zašlete Vaše stanovisko. Závět bude smyšlena. Nebylo-li by možné přimět ho k cestě do NSR, třeba jen na pár dní, kterou bychom platili, pak by bylo alespoň třeba vyjasnit, z jakých zdrojů by mohl poznatky „čerpat“. Probrat jeho hlavní styky do NSR, zejména také politických stran.“[8] 

Na schůzce 9. srpna 1963 seznámil Pipu s návrhem AO jeho řídící důstojník kpt. Zdeněk Mičke „Motl“. „Pipa s provedením tohoto AO v jeho týdeníku souhlasí, avšak chtěl by znát alespoň rámcové myšlenky této „závěti“, na základě čehož by mohl seriózně stanovit prameny, ze kterých by „čerpal“. (…) Pipa je ochoten zajet na dva až tři dny do Bonnu. Má prý tam známé ve všech politických kruzích. (...) Pipa dále uváděl možnost, že by mohl některé informace o závěti sdělit svému starému příteli jistému Frankenovi v Bonnu, tento je vydavatelem nějakého konfidenčního bulletinu „Bonner Briefe“ o němž je známo, že je dobře informován a velmi často jsou informace, které přináší, otiskovány v hlavních listech a týdenících v NSR (…) tím by Pipa měl ještě zveřejnění závěti v Paříži více usnadněno a Canard by reagoval podrobným článkem obsahujícím „celou závěť“. (…) Pipa dále požadoval, aby závěť byla vypracována seriosně a na základě věrohodných údajů, aby se nedalo okamžitě ověřit, že jde o nějaký podvod.“[9] Centrála rozvědky usoudila, že bude možné vydat několik na sebe navazujících textů nejen v Le Cannard enchaîné, a od září 1963 označuje připravované AO krycím názvem Narcis. V poště pro residenturu v Paříži z 12. září 1963 jsou uvedeny pokyny k provedení aktivního opatření Narcis a sledování jeho ohlasů (příloha č. 1).

O devět dnů později se v kavárně Pasteur sešel agent Pipa se svým řídícím důstojníkem Mičkem „Motlem“. Během třičtvrtěhodinové konverzace převzal agent centrálou dodané materiály a vysoce hodnotil dodané informace, které prý dobře zapadají do atmosféry odchodu Adenauera z politického života. Agent slíbil, že cestu do Bonnu za účelem legalizace získaných dokumentů podnikne od úterý 24. září do pátku 27. září a pokusí se kontaktovat nejméně dvanáct politických činitelů a nějaké německé novináře. Na příští schůzku již slíbil donést základní text a článek plánoval otisknout 1. října. Řídící důstojník Pipu požádal o podrobnou zprávu z cesty do Bonnu s úplným seznamem toho, s kým o předaných informacích hovořil. Příští schůzka byla stanovena na sobotu 28. září a článek mohl vyjít až po souhlasu centrály v Praze, který Mičke „Motl“ očekával v pondělí 30. září.

Na schůzce agent varoval StB, aby neumisťovala podobné články v prokomunistických listech, celá operace by se tím mohla dekonspirovat. Slíbil vydat jeden větší článek a následně se k němu vrátit s různými doplňky.

Příští schůzka agenta Pipy s řídícím důstojníkem  proběhla 30. září v kavárně La Ferme od devíti hodin večer do půl desáté. Agent znovu chválil dodaný materiál a varoval svého řídícího důstojníka, že by mohl být příštích několik dní sledován. Mičke „Motl“ na něho naléhal, že by bylo dobré, aby se sešli nepozději za čtrnáct dnů a domluvili další postup. Agent sdělil, že odlétá do Říma  na druhý vatikánský koncil a jeho řídící důstojník navrhuje centrále příští schůzku s agentem zorganizovat v Římě.[10]

Obr. Titulní stránka vydání novin Le Canard enchaîné ze dne 2. října 1963, ve kterém bylo aktivní opatření Závěť uveřejněno.
Foto: internet

Aktivní opatření s krycím jménem Závěť bylo zveřejněno dvěma články 2. října 1963. První vyšel v západoněmeckém bulletinu Der diplomatische brief vydávaném přítelem agenta Pipy Rudolfem Frankenem (příloha č. 2). Druhý článek potom publikoval sám agent Pipa pod svým pseudonymem Jean Manan v časopisu Le Canard enchaîné. Články nevyvolaly žádný větší zájem. Na schůzce 11. října 1963 v Sarie des Routes agent Pipa tvrdil, že jím oslovení novináři s jeho tezemi souhlasí, že text AO odpovídá skutečnosti a že se o věc již nikdo další nezajímá. V záznamu ze schůzky vypracované pro centrálu Mičke „Motl“ uvádí: „Projednána otázka AO Narcis. Důrazně jsem naléhal na to, že se nepodařilo nic zveřejnit v ostatních franc. listech. Pipa neustále tvrdil, že osoby, s nimiž mluvil, o to neprojevili buď zájem nebo slíbily a nic nenapsaly. (…) Otevřeně jsem jej kritizoval a naléhal na zjednání nápravy. 

Bylo dohovořeno:

1/ P. napíše nové věci v příštím čísle svého časopisu u příležitosti odchodu Adenauera z funkce kancléře.

2/ PIPA dne 14.11.1963 se uvidí na MZV s Mme TABOUIS a obratně věc znovu prohovoří (…)

Přesto si však PIPA mnoho neslibuje. Tvrdil, že se o to nikdo nezajímá a že se to každému zdá možné. Na MZV mu známí novináři i někteří pracovníci TO MZV řekli, že měl dobré prameny a že informace jsou dobré a odpovídající skutečnostem. /Schricke, Lebel/.

PIPA přinesl dva časopisy FRANKENa, kde se tento o informacích PIPY zmiňuje.“[11]

Řídící důstojník agenta PIPY cítil, že za takto provedené AO nebude v centrále pochálen, neboť rozvědka plánovala, že do kampaně zapojí i „agenturu přátel“[12] což znamená, že se pochlubí KGB a nabídne jí, aby převzala probíhající dezinformační kampaň.

Několik měsíců připravované aktivní opatření, na které rozvědka vynaložila 4000 DM a od kterého si slibovala diskusi v mnoha novinách a časopisech ve Francii, skončilo dvěma články. Neúspěch si nepřímo musela přiznat i centrála rozvědky, kdy v záhlaví dokumentu (příloha č. 3) je původní adresát (ministr vnitra) změněn na „zařadit do svodky“

Ve svazku agenta je několik náznaků o jeho možné spolupráci s tajnými službami Francie. Způsob jakým bylo provedeno toto aktivní opatření by takové podezření posiloval. Tento závěr však centrála rozvědky neučinila a nadále využívala agenta Pipu k tipování potenciálních spolupracovníků.
 

Autor: Radek Schovánek


Příloha č.1

Zásilka č. 27/2                                                                                             Dne 12. září 1963

PIPA– pokyny k provedení aktivního opatření NARCIS a sledování ohlasu.

Přes spolupracovníka PIPU bude začátkem října 1963 provedeno AO NARCIS, jehož podstata je vám známa. Přes PIPU hodláme provést fingované politické závěti ADENAUERa a vyvolat tak rozpory jak mezi vedoucími západoněmeckými funkcionáři, tak mezi NSR a jejími hlavními politickými partnery. Úspěch této akce závisí na tom, do jaké míry se podaří spolupracovníkovi PIPOVI prosadit zveřejnění hlavních myšlenek této závěti a zapůsobit dále na publicistickém rozšíření ve francouzském a případně dalším zahraničním tisku. Pro vaši informaci sdělujeme, že je připraven další tiskový ohlas v zahraničí za předpokladu, že se nám podaří přes PIPU tento materiál zveřejnit.

Na nejbližší schůzce se spol. PIPOU projednejte následující otázky:

1/  V příloze zasíláme 3 materiály. Materiál č. 1. obsahuje these ADENAERovy závěti psané ve 3 osobě. Tyto these bude PIPA vydávat za materiál, který dostal od jednoho svého přítele v NSR.

Druhý materiál obsahuje nástin hlavních částí závěti ADENAUERa a obsahuje v podstatě stejné základní myšlenky. Od prvých thesí se liší pouze formulačně. PIPA bude v případě nutnosti tvrdit, že tento materiál mu obstaral jiný dobře informovaný známý z NSR na PIPůV (!) popud, protože se chtěl přesvědčit o věrohodnosti prvého materiálu.

Dále PIPOVI na schůzce předáte citáty z různých ADENAUERových projevů, které byly zveřejněny v západoněmeckém tisku s uvedením jména listu, názvu článku a data zveřejnění. V tomto případě se jedná o pomocný materiál pro PIPU, ze kterého bude moci také čerpat při psaní článků k ADENAERově závěti.

Veškerý materiál je psán na západoněmeckém papíře, strojem západoněmecké výroby. Materiál č. 1 a 3 je psán na témže stroji a papíře, materiál č. 2 na odlišném stroji a papíře. Materiál č. 1 a 3 je tedy dělán tak, že pochází ze stejného pramene.

PIPA podle vlastního předchozího vyjádření je ochoten materiál zveřejnit v časopise Le Canard enchainé. K tomu, aby dosah akce byl co největší, resp. aby prvý popud k novinářské kampani k této otázce měl co největší působnost, je nutné, aby materiál o ADENAEROVĚ závěti rozvrhl do několika článků nebo na pokračování. Při práci s materiálem, který mu dáváme k dispozici, mu dáváme možnost, aby s tímto materiálem samostatně pracoval, t. j. podle vlastního uvážení argumentoval pro i proti jednotlivým thesím ADENAUERovy závěti, tzn. jeho myšlenky a závěry zůstaly zachovány.​

2/  Zveřejnění ADENAUEROVY závěti bude předcházet PIPOVA cesta do NSR, která sleduje dva cíle. V prvé řadě si musí PIPA touto cestou legalizovat prameny, odkud získal informace o existenci ADENAUEROVY závěti. Druhým úkolem bude, aby v rozhovoru se svými styky, které uvádí /MANDE, ERLER, STERCKEN, případně další/ při jejich vytěžování k této otázce zároveň touto formou se postaral o další rozšiřování domněnky o existenci této závěti. Zdůrazňujeme však, že PIPA musí provádět tuto činnost velmi jemně a nenápadně, aby tím nevzniklo vůči němu zvláště v pozdějším období nějaké podezření.

Vedle zmíněných osob uvádí PIPA jako jednoho ze svých blízkých styků v NSR Rudolfa FRANKENa, vydavatele bulletinu RF BRIEF. Úkolujte PIPU aby během svého pobytu v NSR FRANKENa navštívil a požádal ho o sdělení bližších informací k Adenauerově závěti, o které se dozvěděl ze svých pramenů. Při jednání s FRANKENem musí PIPA usilovat o to, aby vzbudil zájem FRANKENa o tuto otázku tak, aby se FRANKEN rozhodl zveřejnit k této otázce zprávu ve svém bulletinu. Zdůrazňujeme, že není důležitý obsah zprávy, kterou FRANKEN zveřejní. Jakákoliv zmínka, zpráva o kolujících domněnkách o existenci této závěti nebo i popření její existence bude pro nás přínosem.

Vedle zmíněných osob, které nám PIPA sám na předchozích schůzkách uvedl, bude vhodné, aby přišel do styku s řadou západoněmeckých, případně i zahraničních novinářů, působících v NSR a také tyto osoby vytěžil se stejným cílem.

Cestu do NSR musí PIPA podniknout koncem září, nejpozději v prvém týdnu října. Po návratu z NSR proveďte s PIPOU schůzku a zjistěte výsledek jeho cesty. Podklady z vytěžení zašlete ihned centrále, abychom měli podklady pro náš další operativní postup.

3/ Po návratu z NSR zpracuje PIPA sérii článků a zajistí přípravu zveřejnění. O dokončení veškerých příprav pro zveřejnění podejte centrále ihned zprávu KC, která touže cestou udělí konečný pokyn ke zveřejnění.

4/ S PIPOU dále projednejte otázky další publicity Adenauerovy závěti ve francouzských listech podle jeho možností, které sám uvádí. Jedná se především o jeho blízkého přítele Jacques NOBECOURTa, redaktora „Le Monde“, který patří v Paříži k nejinformovanějším novinářům v německé otázce. V diskusi s ním a dalšími franc. novináři vzbudit jejich zájem a snažit se o to, aby se myšlenky o Adenauerově závěti chopily další francouzské listy.

Pojděte s PIPOU, zda by popřípadě (!) mohl prodat materiál o Adenauerově závěti některému vhodnému anglickému novináři, případně jiným novinářům západních cizích listů. Takový materiál by však musel předem, podle našich thesí /materiál č. 2/ přepsat, aby se nedostal do cizích rukou v té formě, v jaké ho předáváme PIPOVI.

5/ Materiály 1 – 2 – 3, které zasíláme, jsou bez otisků prstů pracovníků centrály; bylo by žádoucí, kdyby po skončení AO PIPA tyto materiály vrátil.

6/ Výsledek schůzky s PIPOU se všemi nejdůležitějšími závěry, které z této schůzky případně ještě vyplynou, sdělte KC centrále. Schůzku je třeba provést v takovém termínu, aby PIPA mohl ještě koncem září, nejpozději začátkem října odejet již s těmito konkrétními pokyny do NSR. Za úspěšné provedení této akce bude PIPOVI předána odměna v hodnotě 2.000 DM/W a výlohy.

Rezidentura Paříž zajistí dále podrobné průběžné sledování ohlasu této akce ve francouzském tisku. Výstřižky z tisku, případně další ohlas zaslat dvojmo nejbližší cestou centrále.

7/ Otištění prvního článku v Le Canard Enchainé oznamte KC 3. 4. a 18. odboru. Nutné pro zajištění ohlasů!

8/ Projednejte s PIPOU možnost rozšíření informací přes HAROLDA SIEVESE, zástupce ředitele pařížské kanceláře britského listu Daily Telegraph. V případě, bude-li se tato možnost jevit jako vhodná, souhlasíme s tím, aby ji PIPA využil. K úhradě cestovného a výdajů spojených s pobytem v NSR mu vyplaťte 2.000 DM. Kromě toho obdrží PIPA ještě odměnu, jak je uvedeno výše.​

 

                                                                           [nečitelný podpis]

 

Závěť Konráda

Od zvláště důvěrného pramenu (rkp. pozn. aut)

Drahý Konrád, když se nyní jeho křesťansko-demokratickým přátelům podařilo setřást ho ze stromu, zachycuje se na větvích s energií, která na jeho věk je skutečně udivující. Má zajisté jen 86, ale to mu nevadí, aby kalkuloval rány na příští rok, na dva roky atd. Jako kdyby byl jistý, že pohřbí Erharda, Schroedra a ostatní. Zatím jim připravuje kluzký terén.

Mezi Starým a Tlustým není jen osobní nenávist: i jejich politické názory jsou protichůdné a můžeme s jistotou předvídat, že v den, kdy se Erhard zbaví překážek, které mu Konrád připravuje, což může trvat několik měsíců, – de Gaulle definitivně ztratí bitvu o Německo, kterou nyní vede proti Londýnu a Washingtonu. A mnoho věcí, včetně ve francouzské vnitřní politice, závisí na výsledku tohoto zákulisního boje..

Erhard je protigaullistický, Schroeder také, stejně jako Eric Mende, šéf liberální strany: tito tři pánové jsou pilířem příští německé vlády. V Paříži se říká, že Erhard není tak protigaullistický, že se vyvíjí atd. Ten kdo zajede do Bonnu se však tomu musí smát!

Velký politický rozdíl mezi Konrádem a tlustým Ludvíkem je v tom, že Konrád používá de Gaulles a francouzsko-německé smlouvy k maximálnímu brždění angloamerické tendence k dohodám s Moskvou – včetně Berlína.

Erhard a Schroder říkají, že naopak tato hra s de Gaullem jen USA dráždí a má v sobě nebezpečí, že je přivede k zaprodání Německa při první příležitosti.

Proto, jak říká Schroeder, dělejme „politickou chybu“ tzn. kráčejme společně s USA a starejme se o de Gaulla jenom potud, pokud nám to umožní ještě lépe ukázat Anglo-Američanům, naši dobrou vůli.

Výsledek: Schroeder je nenáviděn jak Konrádem, tak francouzskou vládou.

Tyto drobné libosti vytváří v Bonnu velmi vřelé ovzduší: každý se do toho míchá: špioni, diplomaté, poslanci, atd. Francouzská ambasáda a zvláštní emisaři Elyséé nemají práce nejméně.

Konrád připravil tři akce proti Erhardovi. Zaprvé si v Bonnu organizuje rozsáhlý sekretariát, který se bude podobat „stínovému kabinetu“ /druh obchodu pro házení slupek od banánu pod nohy/, odkud bude manipulovat částí parlamentní křesťanskodemokratické skupiny….. která podporuje Erharda.

Zadruhé si vzal do hlavy dělat takové potíže Erhardovi, že ten bude mít takové obtíže, že za dvě léta jeho političtí přátelé budou šťastni, že se ho lacino zbaví…tím, že ho např. určí pro úřad presidenta NSR. A pak by Strause nebo von Brenatno (!) přišli k moci. Strauss, který přebírá pro Německo teze gaullismu, a von Brentano se uspokojuje tím, že myslí jako Konrád. Zatřetí blízcí Konráda dávají kolovat mezi svými přáteli dlouhé memorandum, druh politického testamentu, psaného ve třetí osobě, v němž znalci nachází ruku Starého, a které představuje chartu adenauerovské /a gaullistické/ oposice proti Erhardovi. Nalézáme v něm krásné pohledy na kombinace, sestavené nedávno (!) dvěma starými pány v Rambouillet.

 Například že:

– Atlantický pakt musí bez odkladu se vyvíjet ve formě Evropské unie k takové organisaci, která by přihlížela k významu obyvatelstva. Tato Evropská unie bude muset být spojena s USA neporušitelnou smlouvou.

S upřesněním:

– V žádném případě, na žádné úrovni, Evropa nesmí být předmětem dohadování mezi USA a SSSR.

A kytice pro generála:

– Američané, kteří hospodářsky regenerovali Evropu po 2. světové válce, nedovedli jí přinést politické řešení, které by odpovídalo evropské tradici. Jediná Francie má zásluhu, že znovu dala platnost ideálům, uchovávajícím evropskou křesťanskou tradici.

/Omlouvám se: je to takřka nepřeložitelné, ale v němčině je to velmi hezké./

Načež dokument klidně vykládá, že v podstatě vrcholným přáním Konráda je vytvořit „Konservativní evropské hnutí“ v Evropě, založené na katolických stranách /včetně UNR/ ve Francii a v Německu. S přáním aby toto hnutí mělo odraz v Polsku, Maďarsku a Chorvatsku, katolických zemích… / to je Evropa až po Ural:/ a s mimochodem útokem proti Vatikánu…

– kteří (!) na neštěstí vždy dobře nepochopil tuto politiku.

Uprostřed řady úvah čistě německých /osočování Erharda, který nemá žádné názory … a Kenedyho, který má nebezpečné názory, atd…./, Konrád nebo ti, kdož dělali toto memorandum místo něho, vysvětluje umění a způsob, jak využívat francouzsko-německou dohodu.

Nejdříve dobrý základní princip:

– obroda nacionalismu v jakékoli formě by byla zvláště nebezpečná, neboť by mohla zničit všechny úspěchy zaznamenané za 15 let federální republiky. Budoucnost republiky spočívá v konservativním internacionalismu.

Pak po zaútočení na „egoistické“ Angličany, toto vysvětlení dohody s de Gaullem:

– Tato dohoda zabraňuje Direktoriu uvnitř NATO a separovanému spojenectví Francie např. s Anglií nebo v případě, že by de Gaulle odešel, franc. dohodě se SSSR, která by pro Německo byla neblahá.

– Tato dohoda skončila s nebezpečnou hrou, kterou de Gaulle hrál se status quo v Německu, když mluvil ne déle než v roce 1959 o hranici Odra–Nisa, o Prusku nebo Sasku.

– Tato dohoda zlepšuje morální pozici Německa v celém světě, mezi jiným u národů východoevropských, na něž by německý vliv měl být zvýšen. Stejně jako vývojové země….

Mimo to dohoda Konrád-de Gaulle je věcí čistě citovou … Na to de Gaulle odpoví, že podepsáním dohody získal prostředek nátlaku na USA a tak že z ní má také výhody. Je to historka pokropeného kropitele, Klasický film.

Je samozřejmě nemožné všechno to přeložit. Všimněme si namátkou, že Konrád soudí, že je třeba pro Evropskou unii udělat potřebné oběti, t. j. vydat německé zemědělství zájmům franc. zemědělství v příštích měsících …. Což je spojeno s rizikem, že to vyvolá za Rýnem nespokojenosti. Že Anglie bude moct vstoupit do Evropy, až když nebude nebezpečí, že v ní způsobí rozklad – téze opačná tézi Erharda, že nebezpečím ve Francii je komunistická strana a že jedině politická evropská unie umožní s ní skoncovat; že by bylo žádoucí, aby Německo pomohlo Francii financovat její údernou sílu výměnou za technickou účast, která by Německu umožnila vyškolit vlastní odborníky, rozvinout průmysl Německa v této oblasti … a mít taktické atomové zbraně, podél železné opony, že úspěch Kennedyho ve volbách v roce 1964 je pravděpodobný a proto je třeba jakžtakž se s tímto mladým mužem dohodnout. Nevést válku za osvobození 17 milionů Němců z východu, ale naléhat na sebeurčení a čekat až komunistický režim se zhroutí. Že je třeba se mít na pozoru před socialisty, kteří ve shodě s anglickými labouristy chtějí torpédovat evropské konservativní hnutí, i když tím nahrávali komunismu … atd …atd…

Zatracený Konrád!

Nejzábavnější z toho všeho je, že zatímco Konrád a von Brentano se budou pokoušet vnutit tuto krásnou politiku /kterou Konrád vždy dělal/ Erhardovi tím, že mu pod nohy vrazí jakýsi druh protivlády, vidíme, že dochází k neméně příznačným kontaktům mezi klanem Erharda a jistými kruhy centristické oposice proti de Gaulleovi ve Francii.

Bude-li to pokračovat, budeme mít v Bonnu stínový kabinet progaullistický a proti Erhardovi a v Paříži stínový kabinet pro Erharda a protigaullistický.

Což to vše není krásné?

 

 

Příloha č. 2

Výtah z článku, zveřejněného dne 2. října 1963 v západoněmeckém bulletinu DER DIPLOMATISCHE BRIEF, vydávaném Rudolfem FRANKENem:

 

Tajemství RAMBOUILLET

Pro spolkového kancléře Adenauera a presidenta De Gaulla symbolisuje německo-francouzské přátelství znovuzrození Evropy. Pokud představuje setkání v RAMBOUILLET konec jedné povzbuzující kapitoly v dějinách obou národů. Spolkový kancléř dal generálu De Gaullovi na srozuměnou, že jeho odchod z místa spolkového kancléře neznamená jeho definitivní odchod z politického života Německé spolkové republiky. Jako předseda strany hodlá ještě „nějaký čas“ dávat k dispozici své zkušenosti.

Jestliže jsme Adenauerovi dobře rozuměli, chtěl tím říci, že nyní začíná nová kapitola nové historie mezi Německem a Francií, která má být ne méně věnována vzájemné spolupráci a míru. To bude také nutné, neboť mezi Bonnem a Paříží jsou problémy, které v nejnovější době daly vznik mnoha nejasnostem. Nejsou to pouze strategické diference, také kritický bod v agrární otázce dává důvody k přemýšlení.      

V Bonnu není ještě úplně zapomenuto, že De Gaulle několikrát kategoricky požadoval, zvláště po názorových rozporech v otázce společné výroby pancéřů, aby otázka cen obilí byla upravena do konce roku. Francie má uvnitř EWG nejnižší a Německá spolková republika nejvyšší ceny obilí. Aby bylo možné dosáhnout vyrovnání na střední úrovni, musí být německé ceny obilí sníženy, což se v současné době rovná revoluci rolníků. Diplomatičtí pozorovatelé jsou toho názoru, že Adenauer slíbil De Gaullovi v Rambouillet, že evropský agrární trh, tedy snížení cen obilí, bude uskutečněno k 1. lednu 1964.

Odvolávají se na důvěrný dokument, který koluje mezi nejbližšími přáteli Adenauera a De Gaulla a který dostali zřejmě k nahlédnutí také bonnští poslanci. V tomto dokumentu – jak praví politická fáma – jsou stanoveny veškeré podrobnosti, jak má dále probíhat německo – francouzská integrace.

Autor článku se dále zabývá problémem cen obilí a pokračuje:

Když se posuzuje obsah toho, co bylo diskutováno na setkání na rozloučenou v Rambouillet, není možné potlačit podezření, že zde byly položeny prvé překážky pro Erharda. To se v tomto tajemstvím zahaleném traktátu starého pána hovoří také o ještě užší spolupráci mezi CDU/CSU a UNR – straně gaullistů, která má vést ke spojení všech německo-francouzských parlamentních sil. Diplomatickým mystikům z Rambouillet se dokonce míhá před očima možnost dohnat svazek až ke společným německo francouzským parlamentním volbám. De Gaulle počítá přitom zřejmě s podporou vlivného stranicko-politického dvorního štábu Adenauera uvnitř CDU/CSU, který se soustřeďuje kolem DURHUESe, BRENTANa, STRAUSSE, BARZELa, KRONEhoa MAJONICy.

Autor se dále zybývá pozicí Erharda a říká, že Erhard má být v příštím roce protěžován jako nástupce spolkového presidenta LÜBKEho.

 

Příloha č. 3

                                                               1x kopie pro 4. odbor (pozn. rukou)

 

         Do svodky (pozn. rukou)

Zpráva pro s. ministra

Věc:   Aktivní opatření NARCIS – další ohlas.

 

Dne 2.10.1963 uveřejnil západoněmecký Bulletin DER DIPLOMATISCHE BRIEF, vydávaný Rudolfem FRANKENem, který je určen pro západoněmecké politické a hospodářské kruhy, článek pod titulem „Tajemství Ramboillet“ ve kterém se hovoří o důvěrném dokumentu, který koluje mezi nejbližšími přáteli Adenauera a De Gaulla a který je závěrečným traktátem Adenauera v němž stanovuje linii příští politiky Německé spolkové republiky.

V tomto článku použil autor některých myšlenek, které jsme shrnuli do Adenauerovy politické závěti a dali k dispozici našemu (pozn. rukou) spolupracovníkovi ve Francii (pozn. rukou) PIPOVI, který zveřejnil o této závěti článek ve francouzském listu Le Canard Enchainé dne 2.10.1963. Spolupracovník PIPA, kterýna náš pokyn (pozn. rukou) navštívil v posledním týdnu v září Bonn a hovořil s řadou novinářů a sdělil z našeho popudu řadu poznatků o Adenauerově závěti Rudolfu Frankenovi, vydavateli zmíněného bulletinu, který tyto poznatky uvedenou formou zveřejnil.

Domníváme se, že tímto jsou dány již předpoklady pro to, aby bylo možné do akce byla zapojena případně agentura přátel s cílem rozšířit publicitu o Adenauerově závěti na širokou bázi.

Na schůzce se spolupracovníkem PIPOU dne 11.10.1963 byla (projednána) stanoveno ať (pozn. rukou) také další možnosti  v zájmu (pozn. rukou) rozšíření publicity ve Francii bude pramen působit na zahraniční novináře (pozn. rukou)Bylo jednáno, že spolupracovník PIPA napíše v příštím čísleze svého časopisu napíše (pozn. rukou)další článek vycházející z našich thesí u příležitosti odchodu Adenauera  z místa spolkového kancléře. Dále se PIPA pokusí znovu zapůsobit na vlivné francouzské novináře Mme TABOUIS aj. NOBECOURTa a dále na dopisovatele angl.. listů GREEPa aby v této otázce zveřejnili články. Spolupracovník sám si však od těchto možností příliš neslibuje.

Příloha: 2 listy – bulletin Der Diplomatische Brief

              2 listy – překlad článku


 

[1]Srov. NA ÚV KSČ, fond Komise, sv. 12, ar. j. 201, listů 94, str. 13

[5]Srov. ABS, fond ZSGŠ, arch. č. 19861. Dále ABS fond VKR arch. č. 12702

[6]Srov. ABS, fond 1 S SNB, osobní svazek č. 41582

[7]Tamtéž

[8]Srov. ABS, fond 1 S SNB, osobní svazek č. 41582/030

[9]Tamtéž.

[10]Tamtéž.

[11]Tamtéž.

[12]Tamtéž.