Fond Z

Radek Schovánek

Když ministr vnitra Richard Sacher oznámil počátkem jara 1990, že nechal přesunout svazky některých disidentů do fondu Z, vytvořil v části veřejnosti představu jakéhosi supertajemného archivu, kterou se dodnes nepodařilo úplně vyvrátit. Až nedávno jsem objevil dotazy, které po vystoupení v pořadu ČT 24 k výročí zrušení Státní bezpečnosti zaslali diváci. Až na jedinou výjimku se všechny týkaly fondu Z. O co se tedy vlastně jedná?

V polovině padesátých let 20. století si vedení komunistické strany a špičky Státní bezpečnosti uvědomily, že při procesech se zrádci ve straně se v protokolech sepsaných s vyslýchanými objevuje množství kompromitujících informací na jejich bývalé kolegy. Objevily se první nesmělé krůčky k rehabilitacím a bylo třeba zabránit, aby k citlivým informacím měl přístup běžný pracovník Státní bezpečnosti. Vznikl tedy fond Z, který byl uložen na „centrále“ Státní bezpečnosti.

Tři druhy svazků

Ve fondu Z byly uloženy tři druhy svazků. V části ZO to byly svazky sledovaných osob, ke kterým bylo třeba z nějakého důvodu omezit přístup i v rámci Státní bezpečnosti. Někdy se jednalo o svazky cizinců, často o zpravodajské hry, ale i případy, kdy se příslušníci Státní bezpečnosti dopustili trestných činů. V řadě ZA pak byly do fondu uloženy svazky zvlášť důležitých spolupracovníků. Velmi často to byli diplomaté nebo na ně nasazení spolupracovníci či osoby, které spolupracovaly a následně se staly vysokými funkcionáři Komunistické strany Československa. Poslední a nejrozsáhlejší část fondu tvořily svazky vyšetřovací ZV. Prvním uloženým svazkem do tohoto fondu byly dokumenty z procesu Slánský a spol.

Svazky, které byly do fondu ukládány, se časem převedly do běžného operativního fondu (nebo chcete-li spisovny) a jiné byly zase do fondu uloženy, podle situace osoby, na kterou byly vedeny. Nejnižším funkcionářem, který mohl rozhodnout o zpřístupnění ve fondu Z, byl náčelník odboru, nejvyšších potom ministr vnitra.

Je tedy jasné, že ministr vnitra Richard Sacher v roce 1990 žádný fond Z nezaložil – pouze využil již existující a fungující systém omezení přístupu k některým zvláště citlivým svazkům.

Tři archivní protokoly

Všechny tři archivní protokoly fondu Z jsou dnes přístupné na stránkách ABS, bohužel se velmi špatně hledají, proto byly přeneseny na stránky CDTR. Každý si tedy může zjistit, kdy a který svazek byl do fondu Z uložen. Všechny tato svazky jsou podle zákona č. 499/2004 Sb. přístupné.

Poměrně kvalitní studii o fondu Z napsal před deseti lety bývalý ředitel Archivní a spisové služby Ministerstva vnitra Jan Frolík, pouze si čtenář musí odmyslet invektivy vůči některým osobám, které si bohužel autor nedokázal odpustit. Text je přístupný na webových stránkách Archivu bezpečnostních složek. Tři uvedené archivní protokoly jsou v elektronické podobě ke stažení zde (jejich originály jsou nyní uložené v ABS).

Radek Schovánek (nar. 1964) – český badatel a publicista. V letech 1993–1998 pracoval v Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Policie ČR, 1998–2005 působil pod vedením prof. Viéma Prečana v Československém dokumentačním středisku, 2005–2007 pracoval v Ústavu paměti národa, 2007–2008 v Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR. V letech 2008–2015 pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů. Nyní je zaměstnancem Ministerstva obrany ČR.