V poslední době se USA potýkají s otázkou ruských dezinformací. Ve snaze pochopit metody a cíle těchto zpravodajských operací se řada novinářů ohlíží za historií sovětských dezinformací během Studené války. Sovětská KGB (Výbor pro státní bezpečnost) v ní hrála hlavní roli. Dezinformační kampaně byly součástí jejích skrytých psychologických válečných aktivit a „aktivních opatření“.
Jak lépe porozumět fenoménu dezinformací, fake news, alternativních webů, resp. konspiračních teorií? Online projekt Československo v (dez)informační válce 1948-1989, přináší unikátní pohled na tuto problematiku z perspektivy dosud neznámých psychologických a dezinformačních operací, které realizovaly nedemokratické režimy prostřednictvím svých tajných služeb v době Studené války.
Tento fenomén, jako součást dnešní hybridní války, přímo vychází a navazuje na nevojenský konflikt z dob Studené války mezi komunistickým blokem a Západem. Je proto dobré znát stručnou historii dezinformačních aktivit v jejich institucionalizované podobě, tak jak je komunistické státy masově využívaly proti svým nepřátelům...
Komunistický režim krátce po uchopení moci v únoru 1948 přijal řadu opatření a uzavřel úseky státní hranice s Německem a Rakouskem, u kterého se vžil název železná opona. Dne 23. února 1948 zrušilo Ministerstvo vnitra ČSR platnost všech dosud vydaných cestovních pasů. Hlavním důvodem bylo zabránění útěků vlastních občanů do emigrace.
Po podrobnější analýze dostupných archivních pramenů s dobrodružným tvrzením bývalého vojáka z povolání autoři zůstali ještě skeptičtější než na začátku pátrání. Samotná výpověď si v radě detailů protiřečí a důvěryhodnost svědectví se tím výrazně snižuje. Příběh zabitého Poláka nemá oporu v archivních dokumentech. Volně dohledatelná a dostupná fakta ukazují realitu z jiné perspektivy.
Další publikace autora Mirka Vodrážky, kterou již brzy naleznete v knihkpectvích, se vyrovnává s absentující historiografií nezávislé výtvarné scény v období normalizace (1968–1989) a zkoumá výtvarné umění a jeho subverzní roli ve vztahu „politika a umění“. Je kritická vůči současným snahám v rámci dějin umění, teorie kultury a historie popírat nebo zkreslovat normalizační minulost.