Proslov na pietní připomínce obětí komunistického režimu v Praze - Motole

Vážený pane ministře, vážená paní poslankyně, vážená paní primátorko, vážená paní předsedkyně Konfederace politických vězňů, přátelé, sestry a bratři,

scházíme se na tomto pietním místě, abychom vzdali hold všem těm, kteří si to zaslouží. Těm politickým vězňům i vězeňkyním, kteří za obnovu demokracie a naši budoucí svobodu obětovali své životy. Není lepšího místa, než tohoto, pro reflexi kvality naší demokracie a schopnosti udržovat jejich odkaz.

Bohužel si dnes musíme přiznat, že na tom nejsme nijak dobře. Nebývalý prostor ve veřejném životě získávají extrémní politické síly, zejména komunisté, jejichž základní premisou je lhaní o předlistopadovém totalitním režimu, jeho relativizace, a latentní negace naší současné, byť nedokonalé demokracie.

Především oni, ale i jejich různorodí spojenci napříč veřejným prostorem, mají z principu zájem na falšování historie, bagatelizaci komunistických zločinů, znevažování svobody a demokratických hodnot. Tato situace, jen těžko přijatelná více než čtvrtstoletí od listopadu 1989, jednoznačně souvisí s aktuálním veřejným marasmem a silnou snahou o hodnotový obrat České republiky ze západu na východ.

Některým politickým subjektům, ale i jednotlivcům zjevně stále vadí úplná pravda o minulosti, plete se jim pod nohy, a mj. komplikuje jejich obchody s komunisty. Proto existoval tak silný a dlouhodobý odpor proti otevírání archivů, proto musely být normalizovány instituce historické paměti, mezi nimi před lety Úřad dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu a nedávno Ústav pro studium totalitních režimů. Jakmile někdo v této souvislosti začal mluvit o politizaci historie a zkvalitnění vědeckého přístupu, bylo naprosto zjevné, že chce pro něj nepříjemnou minulost uzavřít pod zámek.

Je sice pravda, že extrémní politická levice neměla sílu tyto instituce zničit, nicméně byla schopna v nich zorganizovat čistky, až se staly nedůvěryhodnými karikaturami původního dokonce zákonem vymezeného záměru. Není proto divu, že jejich funkci postupně ve stále větší míře přebírají nevládní instituce, jakými jsou například Post bellum s projektem Paměť národa anebo Centrum pro dokumentaci totalitních režimů.

Manipulace s minulostí dosáhla již takového stupně, že se musíme bránit tomu, aby nebyl vytunelován a bagatelizován dokonce i 17. listopad 1989, den, který znamenal definitivní pád komunistického totalitního režimu a odstartoval veškeré demokratické změny.

Tady totiž nejde čistě o minulost, a její vnímání, ani o žádný zastydlý antikomunismus, ale primárně o budoucnost. Stát či společnost bez povědomí o své národní minulosti nemůže v dnešním globalizovaném světě dlouhodobě přežít. Neschopnost vyrovnat se s totalitní minulostí – byť jen v podobě nazývat věci pravými jmény, trestně-právního postihu alespoň části viníků a ocenění účastníků odboje a odporu proti komunismu – navíc vysílá negativní signál potenciálním extrémistům o slabosti demokracie.

Nezbývá nám proto, než společně bránit hodnoty, kvůli kterým jsme dnes zde, a naplnit tak odkaz našich předků.

Děkuji vám za pozornost.

Více: http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/1778420-s-nenavisti-a-zlem-musime-bojovat-neustale-zaznelo-behem-pripominky-obeti-komunismu